„Ty kruhy teď se mnou budou všude,“ vykládá o svém přívěsku na milánském mistrovství světa.
Cortney Mansourová, dcera amerických rodičů narozená v kanadské Regině, byla v Pchjongčchangu reprezentantkou Česka. Pas své nové země přidala ke dvěma, které již dříve vlastnila. A občas v tom má na letišti zmatek.
S Michalem Češkou, rodákem z Děčína, tančí na ledě už pátým rokem. Jejich základnou se stalo středisko Novi v americkém státě Michigan, kde na ně dohlíží Igor Špilband, tvůrce světových šampionů i medailistů.
Předloni mile překvapili 13. místem na mistrovství Evropy. Jenže takřka celou další sezonu museli takřka vypustit. Sešli z očí, sešli u rozhodčích i z mysli. Vrátit se na někdejší pozice se jim v letošní zimě nepovedlo. Ovšem povedla se jim zářijová olympijská kvalifikace v Oberstdorfu. Z ní si vybojovali letenky do Pchjongčchangu.
„A vzpomínky na olympiádu máme úžasné. Je to něco, co už nikdy nemusíme zažít a na co nikdy nezapomeneme,“ říká Mansourová.
Na hrách skončili třiadvacátí, z krátkého programu mezi dvacet nejlepších tanečních párů do finálových volných jízd nepostoupili. Stejně jako v lednu na mistrovství Evropy v Moskvě.
A nepovedlo se jim to ani do třetice nyní v Milánu.
Když s nevýhodným startovním číslem 3 dobruslili, ještě doufali. Vždyť rozhodčí je ocenili jejich nejlepším bodovým ziskem v sezoně 55,27 bodu.
„Já si stejně jako oni také myslím, že to byl náš nejlepší letošní program,“ říkal Češka. Partnerka přitakala: „Chtěli jsme zajet dobře a užít si to. To jsme udělali.“ Ačkoliv ty body... Osobní rekord mají ještě o tři body vyšší. K němu se chtěli na šampionátu přiblížit.
Po olympiádě Mansourová i Češka onemocněli. „Bylo to s námi nahoru dolů, ztratili jsme trochu tréninku. Proto jsme šťastni, že jsme tu i přesto zvládli takhle zajet,“ vyprávěla ona. Češka připustil, že kvůli tréninkovému výpadku alespoň docela zrelaxoval. „Po jízdě jsem dneska ani nebyl unavený.“
Ale další program, ten finálový, si v sobotu už nezajedou. Jejich sezonní maximum stačilo na 26. místo, těsně za další Češkou Lucií Myslivečkovou, která ve slovenských barvách závodila s Lukášem Csolleyem.
Postupová dvacítka zůstala více než pět bodů vzdálena.
Čímž jejich sezona skončila.
Je jim 25 a 23 let, možná byste nyní očekávali větu: Olympijský zážitek nás namotivoval do další práce, protože v Pekingu 2022 ho chceme zažít znovu.
Uslyšíte však pouze první část této věty. Zda vydrží až do her v Pekingu, vám nepoví. Příprava v Michiganu je drahá a mohou si ji dovolit jen díky finanční podpoře rodičů Mansourové. Ona sama po večerech trénuje děti, aby si přivydělala.
Také proto říká: „Budeme se rozhodovat rok od roku a uvidíme, co se stane. Nedokážeme teď pořádně říci, ani co bude příští týden. Pojedeme nejdřív na prázdniny, odpočineme si. Byla to dlouhá sezona.“
Pod pojmem prázdniny si každý představí jiné místo.
„Já se vracím domů na Floridu,“ zahlásila Mansourová. Tam se její rodiče z Kanady přestěhovali. „Nikam se nechystám, budu prostě jen doma a občas vyrazím na pláž.“
Češka má podobné, byť zároveň geograficky i zcela odlišné plány: „Já si taky vystačím s tím, že strávím nějaký čas v Děčíně a v Praze. Stejně jako Cortney nic speciálního na prázdniny neplánuju.“
I když jak se to vezme...
„Pro nás je vlastně speciální, že můžeme být chvíli jen tak doma,“ prohodí Mansourová.