„Tak na Zoncolanu má být dnes přece jen hezky,“ říká mi v sobotním ránu recepční v hotelu v Pordenone. Jindy by šlo o běžnou společenskou frázi, ovšem tentokrát jsou zprávy od meteorologů vyhlíženy netrpělivě celým pelotonem Gira.
Zoncolan za sucha je utrpením.
Zoncolan za mokra je utrpením, jež se násobí.
Pět hodin po startu ze San Vita el Tagliamento se cyklisté ocitají pod ním. Mezi transparenty, které jim sdělují, jak bolavé to brzy bude, visí v obci Ovaro i jeden, citující Dantovu Božskou komedii: „Lasciate ogni speranza voi ch’entrate.“
Zanechejte za sebou veškeré naděje vy, kteří vstupujete.
Deset kilometrů a 900 metrů do cíle zbývá. Ochlazuje se, déšť přece jen přichází, naštěstí pouze drobný. Zato bolest se dostavuje v plné síle. Jak bylo předpovězeno.
Zoncolan. Těsně pod cílem. Čekání. Kdo sem přijede první? https://t.co/UQNv9rTcZz
Rohan Dennis ze stáje BMC už jen vzpomíná na své růžové dny, když se mu ti nejlepší na Zoncolanu vzdalují. „Očekával jsem, že to bude zlé - a bylo,“ poví později. „Každý, kdo má více než 70 kilogramů, musí toto stoupání nenávidět.“
Fabio Aru je sice lehčí než on, přesto Ital pokračuje v sebedestrukci na tomto Giru. Zlomí se, ztrácí kontakt.
„Tohle není opravdový Fabio Aru. Najednou jsem neměl žádnou sílu,“ bude se svěřovat po závodě. V zákulisí se už hovoří o tom, že tým Emirates, zklamaný z Aruových výkonů, dal lukrativní nabídku k přestupu Simonu Yatesovi.
Peníze údajně nehrají roli.
Šest a půl kilometru před cílem útočí bývalý atlet Michal Woods z týmu EF Drapac. V předchozím týdnu byl na Giru nemocný, přesto si řekne: Proč bych to nezkusil?
Ohlédne se. Ne, nesetřásl jsem je. Vzápětí jdou vlčáci před něj. A ještě potom... „Umíral jsem tisícerou smrtí na zbylých šesti kilometrech.“
Atmosféra je famózní. A těch českých vlajek! Hned po italštině je čeština společně se slovinštinou na Zoncolanu druhou nejfrekventovanější řečí. S tím rozdílem, že Slovinci to sem mají 70 a Češi 700 kilometrů.
Nejen bývalí profesionálové Petr Benčík či František Raboň jsou zde, také rekonvalescent Petr Vakoč, manželka Romana Kreuzigera Michaela a stovky fanoušků, vytvářející takřka domácí atmosféru českému triu.
Jistě, opět zde pořádají sraz také exhibicionisté ze všech koutů světa. Tady je Děda Mráz. A támhle... Co to má být? Vedle dua Wout Poels - Chris Froome v barvách týmu Sky se zjeví velká figurína dinosaura a utíká do kopce s nimi. Froome si pomyslí: Já mám snad halucinace.
Kdepak, nemá, dokonce se na něj dinosaurus tiskne. Tak ho rukou odkáže do patřičné vzdálenosti.
Čtyři a půl kilometru před metou Poelsova zaváděcí práce končí a nadchází čas jeho lídra. Konečně na tomto Giru.
Jde o typický Froomův útok. Žádné staccato ze sedla, při němž hraje výraznými tóny celé tělo, jako když kdysi atakoval Alberto Contador. Jen několik silných rozdílových záběrů do pedálů a rázem zeje za ním díra.
Jdi po něm, nabádá sám sebe růžový Yates. Snadno se říká, hůř provádí „Nemohl jsem Chrise následovat,“ přizná. „Vybral si vážně dobrý moment a jeho akcelerace byla tak mocná.“
Yates tedy raději dál jede vlastní tempo a udržuje si Frooma na dohled. Setřese Toma Dumoulina, potom i Miguela Ángela Lópeze, Thibauta Pinota a Domenica Pozzoviva.
Dva Britové ze dvou různých anglofonních stájí se drápou vzhůru v čele etapy. „Na počest královské svatby,“ přisadí si na sociálních sítích organizátoři Gira.
Mechanici zatím předvádějí akrobacii na motocyklech, na nichž tentokrát vezou náhradní kola pro lídry týmů.
Mitchelton-Scott dokonce ani nevyslal za Yatesem na motorce některého ze svých mechaniků, ale jednoho ze sportovního ředitelů týmu McPartlanda. Před startem nacvičoval, jak bude bicykl držet. Teď se mu přední kolo poněkud vysmekne do strany a neplánovaně odhání diváky, natlačené podél cesty.
TĚŽKÁ PRÁCE MECHANIKŮ. Týmová auta za závodníky nemohla, a tak za nimi balancovali s náhradními koly na motocyklech.
Poslední kilometr. Z temného tunelu vjíždějí do přírodního amfiteátru pod vrcholem, stráně jsou obsazené desetitisíci diváků. „Zapomeňte na Azteku, La Bonboneru nebo Maracana! Tohle je nejúžasnější stadion světa,“ vyhlašuje tým Quick-Step na Twitteru.
Yates se drží osm vteřin za Froomem, chce k němu doskočit, a až z Brazílie jej snad od televize tlačí očima fotbalista Neymar, fanoušek australské stáje. V rámci rehabilitace po únorovém zranění jezdí Neymar denně hodinu na kole, nyní dokonce na speciálu od Mitcheltonu-Scott, vymalovaném v brazilských barvách.
Froome se ohlédne na blížící se růžový dres a hlavou mu bleskne: On mě dojede, prožene se kolem mne. Vzápětí si usmyslí: Nesmím to dopustit.
KDE JSI? Chris Froome se ohlíží, zda má dostatečný náskok před Simonem Yatesem.
Nedopustí to. Načež prožívá blažený pocit, když se blíží k cílové čáře a vnímá, že muž v maglia rosa je stále dostatečně daleko za ním.
Froome vymrští ruce nad hlavu. Vidíte? Ano? Vidíte mne všichni? Toto je mé znovuzrození na Giru!
„Druhé místo na Zoncolanu je taky O.K. Udělal jsem vše, co jsem mohl,“ uleví si Yates, mladší z Britů. Den jako by měl dva vítěze. Nebo vlastně mnohem víc vítězů.
Přijíždějí Pozzovivo, Pinot, López a se ztrátou 37 vteřin též obhájce titulu Dumoulin. Ač znevýhodněn vlastní váhou, na Zoncolanu dosáhl lídr Sunwebu působivého průměru 420 wattů.
„Mám radost, že jsem dnes na Dumoulina najel další vteřiny,“ svěřuje se Yates. „Ale myslím si, že Tom má i tak právo být před úterní dlouhou časovkou docela sebevědomý. V ní si nejspíš vezme můj růžový dres. Pak bude na mně, abych mu ho ve třech zbylých horských etapách opět sebral.“
Z asfaltu, na nějž se za cílem sesunul, se chce Yates zase zvednout, ale co to? Najednou nohy po vyčerpávající dřině vypovídají poslušnost a musí mu pomoci ruka týmového maséra.
Není sám, koho Zoncolan vyždímal.
„Žádná hora nikdy za kariéru mě ještě tolik nevycucala. Bylo to neskutečně tvrdé,“ hlásí Thibaut Pinot.
Tom Dumoulin zhluboka vydechuje: „Bylo to doslova brutální. Nejtvrdší stoupání, jaké jsem kdy jel. Brutálnější, než jsem očekával.“
Všichni jsou zničení. Jen Yatesův pomocník Jack Haig je na pohled čestnou výjimkou. Rozdává úsměvy kolem sebe, fotografuje se s fanoušky a vykládá, jak ho to bavilo.
Fabio Aru, zklamaný a promrzlý, naopak jen procedí mezi zuby: „Cítím se zle.“ Tifosi na něj volají: „Pořád tě milujeme, Fabio.“
Aspoň jim zamává.
Stále přijíždějí další a další jezdci.
Alessandro di Marchi z BMC si přiváží 17minutovou ztrátu. Dnes slaví narozeniny, a tak 300 metrů před cílem na chvilku zastaví u přátel, kteří mu zazpívají Happy birthday. Na nějaké té vteřině už u něj nesejde.
Estéban Chaves, jenž odpadl dlouho před Zoncolanem, dorazí se zásekem 25 minut. Ze všech mužů Mitcheltonu pomohl Yatesovi nejméně. „Byl jsem unavený. Každý je unavený,“ říká.
Best pics from Stage 14. Which one do you like the most? | Le migliori immagini della Tappa 14. Qual è la tua preferita? | Las mejores imágenes de la Etapa 14. ¿Cual prefieres? https://t.co/Y9HLjUVsTl #Giro101 https://t.co/gP4A03V6xY
Tohle že je chlapík, který před devíti dny triumfoval na Etně? „Má sebevědomí pak dostalo tvrdý úder,“ prohlásí Kolumbijec.
Sam Bennett, elitní sprinter Bory, protne cíl poslední, takřka 34 minut po Froomovi, ve stále houstnoucím dešti. „Dej mi něco k jídlu,“ prosí maséra Bory. Okamžitě spolyká balíček bonbonů Haribo.
„Chtěl jsem na Zoncolanu co nejvíc šetřit nohy,“ vypráví. „Ale najednou mi z auta vysílačkou nařídili: Zrychli, nebo nedáš limit. Musel jsem ke konci zabrat.“
Vítěz etapy děkuje fanouškům: „Grazie mille. Atmosféra byla neuvěřitelná.“ Závodníci sjíždějí na kolech čtyři kilometry na druhou stranu kopce k čekajícím autobusům. Tady se nachází i tiskové středisko, kde Froome po šestnácti dnech čekání konečně usedá na letošním Giru za stůl coby vítěz dne.
Vypráví, jak před týdnem, po svém druhém pádu, zažíval chvíle nejtvrdší. „Bolest na pravé straně mého těla byla tehdy tak intenzivní. Dodnes jsem se z toho vzpamatovával. A teď se mé tělo konečně zotavilo. Jsem opravdu moc a moc šťastný. Tohle je obrovský impulz pro morálku celého týmu.“
Šampion Zoncolanu @chrisfroome . Šestniáct dní čekal na této Grand Tour, než si opět jednou mohl jít sednout na tiskovou konferenci jako vítěz dne. "Před týdnem po mém druhém pádu mi tu bylo úplně nejhůř. Dodnes jsem se z té bolesti vzpamatovával. Zdá se, že se to povedlo." https://t.co/kb4uDIxWiR
Sportovní ředitel Sky Nicolas Portal se usmívá jako už dlouho ne: „Chris zažil drsný start do Gira, ale je velkým bojovníkem. Nikdy se nevzdává. Dnešek byl pro něj odměnou. Stále může jet o maglia rosa. Nikdy jsem si nepomyslel, že je už bez šance. Pokud někomu věřím, že je schopný zvrátit vývoj závodu i s takovou ztrátou, je to on. Je to tady letos velká hra, tak ji hrajme až do konce.“
Závod dostává novou dynamiku.
Skutečnost, že nejen Dumoulin, ale i Froome mohou lídrovi Gira v nadcházejících dnech pořádně zavařit, učiní dny Mitcheltonu-Scott ještě komplikovanějšími.
„Chris ještě není mimo hru,“ ujistí Yates. „Stejně jako Tom i on je mi schopný nadělit v časovce spoustu času, třeba i tři minuty. Bude to velký souboj.“
Pozdě večer Sky na hotelu oslavuje, Froome drží v rukou sklenku šampaňského a promlouvá k týmu: „Odvádíte skvělou práci. Někdo jako já tu má sice tříminutové manko, a to nebude jednoduché smazat. Ale díky za veškerou tu práci. Pořád máme týden, tolik se toho může stát.“
Hromadný potlesk je mu odpovědí.
