To znamená, že v Karlových Varech pojedete naostro?
No právě. A tím, že nemáme ani jedno srovnání, tak v podstatě netušíme, jak na tom s aktuální formou jsme.
Trať v Karlových Varech je extrémně dlouhá, v porovnání s jinými závody až dvojnásobně. Dá se na to připravovat?
Určitě. Věděli jsme to rok dopředu, takže tréninky směřovaly k tomu, aby závodníci tak dlouhou trať vydrželi. Doufám, že se příprava ukáže jako úspěšná.
Je trať kromě délky ještě něčím specifická?
Rozhodně druhou polovinou, která vede centrem města. Jinak se totiž na závodech pohybujeme na horských řekách. Karlovarskému závodu to přináší spoustu diváků.
Registrujete je z koryta Teplé?
Ani se nemusíte dívat na břeh a poznáte, že tam lidé stojí. Vnímáte periferně a navíc nejste tak mimo, abyste je neslyšel.
Je vůbec trať technicky těžká? Právě proto, že řeka teče městem?
To je trochu problém. Spád řeky je daný a velmi malý. Ale pořadatelé, a to s povděkem kvituji, se neustále snaží zvýšit náročnost umístěním umělých překážek. I letos tomu tak bude, tak věřím, že řeka v rámci širokého koryta začne více meandrovat a tím se stane obtížnější.
Co třeba tunel pod Vřídlem?
To je docela zvláštní místo, v tunelu se na lodi často nejezdí. Je třeba dát si pozor na přechod ze světla do tmy a pak zpět. Naštěstí za výjezdem nečeká v korytě nic náročného, i když specifickým místem se tam projíždí. Je tam klopená zatáčka, kde chvíli jedete v podstatě do kopce.
Jak se vůbec na řece zjišťuje ideální stopa? Z lodě nebo ze břehu? Kolikrát je třeba řeku tréninkově sjet, aby bylo jasné, kde teče nejrychleji?
Na klasické trati závodník absolvuje desítky tréninkových jízd, ve kterých právě ideální stopu hledá. Jenže v Karlových Varech je akce specifická také tím, že voda teče poprvé až hodinu před závodem, takže my si trať sjedeme maximálně jednou, dvakrát. Bude to spíše na tom, jak který závodník dokáže číst řeku. Musí jet jakoby na oči a poznat díky zkušenostem, kde voda teče nejrychleji a do těch míst se dostat. Navíc trať nejde moc zkoumat ani ze břehu, protože v horní části je kolem řeky džungle, kam není přístup.
Kde vlastně v tuzemsku trénujete?
V týmu jsou závodníci asi z dvanácti oddílů a každý z nich má svou tréninkovou trať. Jedná se spíše o lehčí řeky, na kterých jde o fyzickou stránku věci. Potom máme soustředění už na divokých vodách, kde se piluje především technika. Tak se tréninky kloubí a dohromady by to mělo dát dohromady sportovce, který umí jet na klidné i divoké vodě.
Kam se chodíte svézt nejčastěji?
Na divoké vodě jsme letos několikrát byli na Čeňkově pile na Otavě, jenže tam byly problémy s vodou, také zjara jezdíme často do Hanušovic na Moravu a do zahraničí relativně často na Salzu do Rakouska.
Myslíte, že by se váš sport mohl někdy objevit na olympiádě?
Těžko říct. Ale v současné době, kdy se předseda olympijského výboru snaží oříznout sporty včetně vodního slalomu, na to mám spíše skeptický pohled. Ale tím, že na olympiádě slalom zatím je a kvůli němu se staví relativně drahá sportoviště, by asi tato sportoviště šlo využít i pro sjezd. Myslím, že by to byl atraktivní sport. Co jiného bych si také mohl myslet, že?
Proto třeba Michala Strnadová zkouší rychlostní kanoistiku? A jak jí to jde?
Docela dobře, protože se dostala do výběru pro Světový pohár v Szegedu. Na prvních kontrolních závodech si vyjela nominaci. To je velmi slušné, když na tom jezdí první rok. Hodněkrát jsme se o tom bavili. Ona ve sjezdu dosáhla prakticky všeho. Dvakrát vyhrála mistrovství světa, pak mistrovství Evropy, několikrát za sebou Světový pohár, a motivace se potom hledá těžce. Já být v její kůži, taky bych to na té rychlosti zkusil, protože je to sport velice podobný a olympiáda láká.
Když takhle jmenujete úspěchy Michaly Strnadové, lze asi pro karlovarský závod těžko hledat většího favorita. Souhlasíte?
Letos jezdí hodně na rychlostní lodi, tak je otázka, jak zvládne přechod. Ale ve sjezdu už tak čtyři roky neprohrála, takže kdyby neměla mít medaili, bylo by to zklamání.
 Sjezd na divoké vodě je velká dřina. |
