Dali nám ochutnat život profesionálů, přístup i zázemí byly na skvělé úrovni," chválí vnější polař Martin Veselý, jeden z osmi brněnských Draků v národním týmu. "A baseballově to pro nás byl taky zážitek. Stáli jsme na hřišti s klukama, co se baseballem živí, zatímco my všichni jsme amatéři."
I proto měli jejich soupeři navrch, ale ne v každém ohledu. "V obraně i na pálce jsme se jim talentově docela vyrovnali, ale jejich nadhazovači jsou o tři kategorie jinde. Naši nejrychlejší hážou rychlostí 85 mil za hodinu, zatímco jejich nejpomalejší 92 mil. My jsme pro ně znamenali tréninkový nadhoz," popisuje Veselý.
Aby byly evropské reprezentační výběry v boji o World Baseball Classic co nejsilnější, našla jim pořádající Major League Baseball zámořské posily s kořeny v daných zemích. "Britové neměli v podstatě žádného Brita a Němci byli v základní sestavě dva nebo tři," přibližuje třiatřicetiletý český veterán.
Jeho tým "vyfasoval" jen dva pomocníky - nadhazovače Alexandra Sogarda a vnitřního polaře Mika Cervenaka. Ten byl nejlepším pálkařem turnaje. "Nadhazovači, kteří jej znali z Triple-A (druhá nejvyšší americká soutěž), z něho měli obrovský respekt," podotýká Veselý.
Právě rady Mika Cervenaka by mohly české hráče posunout kupředu. "Vzali jsme ho i do Brna, aby nám poradil, co udělat na pálce jinak. A paradoxně říkal, že by jinak nedělal skoro nic. Jen je důležité, aby naši hráči i proti rychlejšímu nadhazovači udrželi na pálce stejné tempo," sděluje Veselý.
"Jinak se Mikovi naši hráči líbili. Dokonce říkal, že kdyby měl tolik talentu jako Jakub Hajtmar nebo Martin Schneider, hrál by ještě Major League. Jenže zatímco my odehrajeme 50 zápasů za sezonu, on jich má 150 a baseballem se živí." Pokus o zlanaření Cervenaka do Brna proto nevyšel, finančně lákavější nabídku dostal v Japonsku.
