Interview pro golf.idnes.cz bude rozděleno na tři části, na stránkách se objeví vždy v neděli odpoledne. V první části se Keith Williams vyjadřuje ke kvalitě výuky a tréninku golfu v České republice. Porovnává ji se zkušenostmi z domova a nebojí se říct, co je tady špatně.
Existuje i v Anglii centrální řízení golfu?
Ještě před deseti lety byl golf v jednotlivých regionech Velké Británie velmi nezávislý. English Golf Union samozřejmě na regionální golf vliv měla, ale nijak významný. Starala se pouze o reprezentanty nebo o potenciální reprezentanty. Koncem devadesátých let ale vláda začala podporovat sport skrze program národní loterie. Do sportu se tak začalo dostávat více peněz, nejvíc na atletiku, plavání a další olympijské sporty. Golf přišel na řadu v roce 2000. S těmi penězi se muselo nakládat podle určitých pravidel. Většina byla vyčleněna pro reprezentanty, dnes už jde většina peněz do vzdělání a tréninkového zázemí, na podporu mladých a začínajících hráčů, kteří to pravděpodobně nikdy daleko nedotáhnou. Vliv English Golf Union na golf v jednotlivých regionech se tedy zvýšil, ale to neznamená, že by unie něco diktovala.
V České republice taková podpora ani kontrola státu není. Je správné, aby silnou centrální pravomoc měla Česká golfová federace?
Federace spolupracuje v rámci tréninkového programu i s osobními trenéry hráčů a to je skvělé. Když hráče trénujeme, pozveme na trénink i jeho osobního trenéra. Snažíme se zlepšit komunikaci mezi hráčem, trenérem a rodičem. Někteří trenéři se stále snaží učit to, co si oni myslí, že je správné, a ne to, co si Keith Williams myslí, že je správné. Mnoho trenérů ale bere informace získávané z tréninkového programu vážně. Federace tak vlastně vzdělává skrze hráče i trenéry.
Měli bychom se v České republice víc zaměřit na trénink profesionálních trenérů?
Evropská PGA je řídícím orgánem tréninkových center všech evropských států. Ještě před několika lety Česká golfová federace nesplňovala potřebná kritéria, některé evropské státy je nesplňují dodnes. Nemají dostatečnou tréninkovou základnu, nemohou svým hráčům nabídnout požadovaný tréninkový standard. Česká republika ano.
Kde je tedy problém?
V České republice vyučují golf i takzvaní cvičitelé, kteří nejsou profesionálními golfisty ani profesionálními trenéry. Mají sice trenérský kurz, ale ten se zásadně liší od kurzu, který pořádá PGA. Někteří z toho žijí, jiní si tak jen přivydělávají. Možná dělají dobrou práci, ale nejsou dostatečně kvalifikovaní. I v Anglii je rozdíl mezi jednotlivými trenéry velký. Ti nejlepší budou pravděpodobně kvalifikovanější než ti nejlepší v České republice, ale ti nejhorší v Anglii už nebudou lepší než ti nejhorší tady.
Takže profesionální trenéři v České republice nepodceňují vlastní trénink?
To spíš golfisté podceňují některé naše trenéry. Většina trénuje rekreační hráče a dělají to opravdu dobře. Samozřejmě je rozdíl mezi trénováním reprezentanta a rekreačního hráče. Je to stejné, jako kdybychom chtěli fotbalového brankáře Petra Čecha poslat k nějakému průměrnému trenérovi. Zatím nemáme žádného golfového Petra Čecha, ale máme hráče jako Kláru Spilkovou, kteří se snad jednou dostanou na Tour. V České republice je málo trenérů, kteří mohou trénovat vynikající hráče, ale to je jen důsledek historického vývoje.
Jak tento vývoj může posunout tréninkový program amatérské špičky, na němž spolupracujete s federací?
Komunikujeme více s osobními trenéry jednotlivých hráčů, snažíme se hráče vést společně. Někteří potom své osobní trenéry mění, protože zjistí, že potřebují kvalifikovanější vedení. Neříkám, že ti původní jsou špatní, ale hráči výkonnostní i rozvojové skupiny potřebují už opravdu zkušené trenéry. Já sám trénuji golfisty, kteří hrají Tour, a po nějaké době se rozhodnou, že je na čase změnit trenéra, posunout se dál. Je to přirozené.
Jak se pozná kvalitní trenér pro reprezentanta?
Hodně záleží i na osobním přístupu profesionálního trenéra k tréninku. Důležité je, jak se koukám na svého žáka, když přemýšlím, co by měl zlepšit. Nesmím se na něj dívat a říkat si, že mu to nejde. Dobrý trenér se musí podívat sám na sebe, uvědomit si, že chyba je v něm, že on neučí žáka správně. Musí se snažit najít jiný, lepší způsob, jak svého žáka posunout dál. Ti nejlepší trenéři tohle umějí, díky svým zkušenostem dokážou změnit styl tréninku a přizpůsobit ho potřebám hráče. A to mnohem rychleji, než se to podaří průměrnému trenérovi. Když pracujete se špičkovými hráči, chce to být mnohem vnímavější a flexibilnější. Musíte si mnohem rychleji uvědomit, že vám hráč nerozumí.
Prospělo by České republice víc zahraničních trenérů?
Ano i ne. V našich výběrech není tolik hráčů, kolik bychom potřebovali, zahraniční trenéři by tady neměli koho trénovat. Máme dvě skupiny, ve kterých je přibližně 24 hráčů, na ně jsou dva zahraniční trenéři. Možná by golfu pomohlo, kdyby tady více zkušených trenérů ze zahraničí trénovalo rekreační hráče. Pokud by tady bylo víc Simonů Holmesů, Davidů Leadbetterů a dalších trenérů, kteří mají zkušenosti například s trénováním reprezentace, určitě by to byl pro český golf velký přínos. Ale můžou si takové kapacity golfové kluby dovolit? Byli by jim golfisté ochotní platit? Simon Holmes je asi nejdražším evropským trenérem, jedna lekce vyjde golfistu na 500 eur. Moc lidí by u nás o takový trénink zájem nemělo, pro většinu lidí je takový trénink příliš drahý.
Každé zemi by určitě tréninky pod vedením zkušených trenérů ze zahraničí prospěly. Když ale přivedeme zahraniční trenéry, přestaneme se snažit zlepšovat kvalitu vlastních trenérů. Pokud má zahraniční trenér dostatečné vzdělání a zkušenosti, určitě by českému golfu prospěl. Ale říct si, že sem musíme dostat anglického trenéra, protože musí být lepší, to správné není. Ne všichni trenéři v Anglii jsou dostatečně vzdělaní a zkušení.
Příště: S Keithem Williamsem o českých golfových "hvězdách".
