"Cyklistika je tam něco jako u nás hokej, atmosféru vytvářejí diváci i média. Sportovec má vyšší společenské postavení, všichni olympijští medailisté se pasují na rytíře a dostávají celoživotní rentu tisíc marek měsíčně."
Takže rozhodování, zda požádat o polský pas, nebylo těžké?
"I z mého družstva se ozývaly hlasy, abych se stal Polákem. Chápal jsem, že by to pro sponzora bylo mediálně zajímavější. Dostal jsem záruku, že pokud budu mít výkonnost, budu za Polsko startovat na mistrovství světa i na olympiádě. Tuhle jistotu jsem doma nikdy neměl."
Jak to bylo s polskými předky?
"Vystopoval to děda nedávno v matrice, že jeho děda pocházel z vesničky severně od Vysokých Tater a pak přes Ameriku, kde pobyl jen krátce, přišel do Ostravy."
Do Polska se ale nepřestěhujete?
"Nedovedu si představit, že bych nežil v Praze, kde bydlím s přítelkyní. Cítit Čechem se budu napořád. Do Polska budu na závody pouze jezdit jako letos, jsem tam tak třicet dní do roka."
Jdete za lepším i proto, že život sportovce je krátký, jak jste řekl. Co v něm chcete dosáhnout?
"Na vrcholu bych měl být při olympijských hrách v Aténách, kde bych rád získal v časovce medaili. Závodit hodlám tak do třiatřiceti, pak se vrátit do Čech. To už snad nebudou v Evropské unii dva pasy žádný problém."
Olympiáda je dosud daleko. Jak se hodláte uvést jako reprezentant Polska?
"Hned příští rok zjara. Závod míru končí ve Varšavě, jeho poslední etapou je časovka na 40 kilometrů. Takže bych chtěl vyhrát."
Dlouhá časovka na konci, to jako by byl příští Závod míru stavěn pro vás.
"Dělá to snad takový dojem."
Vyhrál jste závod Kolem Polska při vynikajícím obsazení, porazil jste jako člen polské stáje Němce Voigta z Telekomu. To vás Poláci museli nosit na rukou.
"Hned z cíle v Jelení Goře mě posadili do sportovního letadla, letěl jsem do Varšavy k televizním rozhovorům a k návštěvě ministra sportu."
Jak jste tam všude hovořil?
"Polsky. Docela obstojně, někdy mi chybí slovíčko, přesný výraz."
Jezdíte za stáj CCC Mat, co to vlastně je?
"CCC je síť šesti set obchodů s botami a oblečením, Mat buduje a prodává domy. Je možné, že se stáj prosadí do první divize UCI, takže by se mohla splnit má ambice jet Tour i Vueltu. Ostatně stáj chce být ve východní Evropě nejlepší, což ovšem bude vyžadovat hodně peněz."
Jste spokojen s gáží?
"Zvýšili mi ji, už se příliš neliší od platů v italských týmech."
Vzdal jste se české reprezentace, což jste oznámil nečekaně na úterní tiskové konferenci k bezmeznému údivu svazových funkcionářů. To bylo naschvál?
"Ano. Nechtěl jsem o tom napřed s nikým debatovat."
Stalo se tak na protest proti práci svazu, proti nominačním praktikám na mistrovství světa, které pokládáte za neprůhledné a vůči Konečnému i Kadlecovi za nespravedlivé?
"To souhlasí. A navíc přičtěme pomluvy trenéra Regece, že prý dopuji, že jsem prosypaný."
Proti vašemu obvinění se Regec neozval na tiskovce slovem.
"Nemohl, byla to pravda."
Jak jste se o Regecově vyjádření dozvěděl?
"Mám v jeho družstvu kamaráda. Regec mu hned druhý den po tiskovce telefonoval, že u něho skončil a že se do reprezentace nedostane."
Jak velké šance jste mohl mít na blížícím se mistrovství světa v Lisabonu, o které jste přišel?
"V časovce nestartuje Armstrong, možná, že nepojede ani Ullrich, věřil jsem si, že bych mohl být mezi prvními pěti."
Co z vás především udělalo cyklistu, který je momentálně českou jedničkou?
"U trenéra Vršeckého v pražské Dukle, jednoho z těch mimořádných obětavců, co jsou na vymření, jsme jezdili v tréninku i 240 kilometrů za den. Dnes se jezdí sto, sto dvacet, a už remcají. A pak angažmá v italských klubech, to mi dalo do života moc. Starat se sám o sebe a čelit na závodech obrovskému, až přehnanému nasazení. Italové jsou na cestě za úspěchem schopni si vzájemně zlomit vaz."
