"Byla to pro mě speciální motivace. Jsem ráda, že tu rodiče mohli být, že to viděli a prožili atmosféru, kterou už v životě nezažiju," řekla Jarolímová. Střelkyně jediných českých branek v semifinále mistrovství světa proti Švédsku (2:9).
Asi nešlo tu švédskou lavinu zastavit.
Šlo to za stavu 2:2. Měly jsme neuvěřitelnou šanci, kterou už nikdy mít nebudeme. Navíc před domácím publikem. Těžko se k tomu hledají slova, když je to nakonec takový debakl.
Zaskočily jste tím vyrovnáním Švédky?
Myslím si, že určitě. Ony zpočátku nehrály to, co normálně hrají, protože diváci byli opět fantastičtí. Dohnaly nás k tomu, že jsme druhou třetiny začaly hrát pro ně. Daly jsme dva góly, bylo to 2:2. Dál jsme dřely, nechtěly jsme vypustit ani jeden souboj, ale už to nešlo.
Změnily jste před druhou třetinou taktiku?
Před zápasem jsme si řekly nějaké pokyny, ale absolutně jsme je nedodržovaly. Hrály jsme si, co jsme chtěly. Myslely jsme si, že nahodíme balon a ono to půjde samo. Naštěstí to bylo po třetině jenom 0:2. V šatně jsme si to vyříkaly, nastoupily jinak a klidně mohly jít ve druhé třetině i do vedení.
Jenže stav 2:2 jste nakonec udržely jen minutu.
Já byla u toho gólu na 2:3 a ten míček tam proletěl z půlky. To se nám nesmí stávat proti žádnému soupeři, přitom to žádná velká střela nebyla.
Hned vzápětí jste měla další velkou šanci, že?
Ano. Ale byla jsem asi blízko u brankářky, možná jsem to mohla střílet níž. Bohužel.
Sílu na nedělní zápas o bronz máte?
Musíme vyhrát. Musíme to urvat, i kdybychom měly padat na hubu. Zažily jsme to před dvěma roky, víme, jaké to je, když získáte medaili. Chceme se odvděčit divákům, kteří nás tady skvěle podporují. Pro mě je to nejvíc a taky naposledy.
Naposledy?
Zatím to tak vypadá.
Přitom dát dva góly Švédkám, to si říká o zahraniční angažmá.
Ráda bych. Ale já to hraju pro zábavu, takže po tom zahraničním angažmá neprahnu. Před šampionátem jsem říkala, co bych chtěla dělat (chce být fotbalovou agentkou). Tomu se budu věnovat, ale pokud vyjde zahraničí, budu ráda.
Už jste zmínila, jak moc vás motivovalo hrát před rodiči. Mluvila jste s nimi?
Před zápasem máme doporučené se s nimi nebavit. Takže jsem akorát mamku navedla, kde si má vyzvednou lístky a dala mi pusu pro štěstí. Pomohla mi. Možná ji mohla dát celému týmu.
Tak třeba pomůže ještě v zápase o bronz.
My si to hlavně musíme srovnat v hlavě. Tohle byl zápas, ve kterém jsme mohly jen obrovsky překvapit. Taky jsme do do půlky zápasu obrovsky překvapovaly, ale bohužel se nehraje na půlku. My víme, že Švýcarky umíme porazit, že je chceme porazit, tak prostě musíme padat na hubu, abychom ten bronz získaly.
