Ve čtvrtek národní tým uspěl poměrem 62:52 na půdě favorita skupiny Itálie a také nedělní duel s Rumunkami měl pohodlně rozehraný. Na startu druhé desetiminutovky vedl 29:20, ovšem v polovině třetí čtvrtiny se do vedení 39:37 dostaly hostující hráčky.
„Když jsme si vytvořili náskok, tak jsme si možná mysleli, že zápas už je vyhraný a přestali jsme hrát tak, jak jsme měli. Byli jsme nekoncentrovaní, chybovali jsme v obraně i při koncovce,“ hledal příčiny nečekaného dramatu Svitek.
ZPRAVODAJSTVÍz kvalifikace Česko - Rumunsko |
Byly to nervy až do konce.
To teda! Nevyhrál lepší, ale šťastnější. Začátek byl v naší režii, hráli jsme dobře, akorát jsme za celý zápas nedostali pod kontrolu jejich rozehrávačku Annemarii Godriovou-Parauovou (s 21 body nejlepší hráčka Rumunek) a právě ona soupeřky v důležitých momentech táhla. Kdybychom ji lépe kontrolovali, tak by náš náskok byl nejspíše lepší.
Náskok jste v polovině třetí čtvrtiny ztratili. Co bylo příčinou?
Ztráceli jsme mnoho míčů, za celý zápas jich bylo dvacet. Soupeř doskočil čtrnáct útočných doskoků, ačkoli neměl výškovou převahu, ale šel na ty doskoky odvážně a pak měl další pozice k útoku. Tato čísla byla velmi slabá a myslím, že to byl jeden z důvodů, proč se soupeř tak dlouho nejen držel, ale dostal se i do vedení.
Byl zápas s Rumunkami v něčem jiný než ve čtvrtek proti Itálii?
Byl to boj. Dělali jsme velmi mnoho chyb. Bránili jsme více než dvacet sekund, přešli jsme do útoku a za pět sekund jsme hodili míč někam do autu. Nemohli jsme se dostat do našeho rytmu. Rumunky se pak přibližovaly, nám se začaly klepat ruce a neproměňovali jsme ani jasné pozice. Ve druhé čtvrtině jsme dali jedenáct, ve třetí jen sedm bodů. Začal na nás doléhat tlak a v důsledku toho byl ten zápas vyrovnaný.
I přes matný výkon jste ale zvítězili. Co to svědčí o týmu?
Nebyl to pro děvčata lehký zápas. Myslím, že na nás náročná cesta z Itálie dolehla více, než jsme si připouštěli. Děvčata to vybojovala, Kateřina Elhotová trefila těžkou trojku na 45:45 a potom i vítězný koš. Škoda jen, že když jsme vedli 58:53, tak jsme dvakrát udělali hloupý útočný faul. Atakovali jsme jejich hráčku sekundu nebo dvě před koncem útoku a hned jsme jim darovali body. To jsou strašné chyby, které vyvádějí družstvo z tempa, nemůže pak chytit rytmus a bojí se něco vytvořit. Každý chce vyhrát, hráli jsme před domácími diváky, vidíte, že skóre je těsné a máte v hlavách, že nechcete znegovat to vítězství nad Itálií. Takže na nás doléhaly i takové psychické faktory.
Shrnutí cesty českých basketbalistek z Itálie domů:
V hale panovala bouřlivá atmosféra, je pro vás trenéra velký hluk potíží?
Atmosféra byla výborná. Samozřejmě, že pokud chci hráčkám něco říct, tak je to složitější, protože mě hůře slyší. Ale na další domácí zápasy se těším.
Ty budou ale až za rok.
Ani mi nepovídejte. Víme vůbec, co příští rok bude? Kdo bude a nebude hrát? Kdo bude, nebo nebude v jiném stavu? Myslím, že systém kvalifikace je v tomto poněkud nešťastný. Každopádně chci hráčky vídat, po sezoně normálně plánujeme několikatýdenní přípravu i s přípravnými zápasy.
