Ondřeji, Chorvaté vám jako jediní ze soupeřů sebrali set a také v Ostravě vás potrápili. Byli nejsilnějším z protivníků?
Na začátku kvalifikace jsme z nich měli největší strach. Mají tři hráče ve špičkových ligách. Vývoj turnaje ale ukázal, že se vůbec museli bát o postup ze druhého místa. Asi to nejtěžší soupeř byl, i když si myslím, že nás tady v Ostravě nejvíc potrápili Rakušáci.
Pouze na závěr turnaje jste však museli čelit náskoku soupeře. Proč jste se dostali ve třetím setu do stavu minus tři?
Myslím, že začali hodně riskovat podání a chvíli jim to vycházelo. Jejich podávajícímu naše postavení vyhovovalo, takže udělali sérii. Ale myslím, že jsme to stejně měli pod kontrolou, zlepšili jsme se na bloku a otočili to.
Před koncem kvalifikace už bylo o českém postupu rozhodnuto. Dávali jste si za další dílčí cíl uhrát plný počet bodů?
Myslím, že tím hlavním bylo poděkovat fanouškům za atmosféru, kterou tady vytvořili. Jsme prostě rádi, že jsme to neztratili ani set. A doufám, že jsme volejbalu udělali dobrou vizitku.
V kvalifikaci vám vyšlo úplně všechno, že? Postup zajištěný už dva zápasy před koncem...
Samozřejmě jsme měli lehčí soupeře, ještě nám nahrávaly výsledky. Ale na to se historie neptá, postoupili jsme na další mistrovství Evropy. Další výsledky se budou odvíjet od losu.
Dalším cílem turnaje bylo udělat volejbalu reklamu. Podařilo se?
To ano. Jsme hrozně rádi, že jsme mohli ten turnaj hrát tady doma. Atmosféra byla suprová, je vidět, že Ostrava je volejbalové město. I když soupeři nebyli věhlasní, diváci přišli v hojném počtu a za to jim patří dík. Jsem rád, že si to mohli také užít.
Součástí celého víkendového programu byl i mládežnický turnaj Minivolejbal v barvách. Vy jste se mezi mladé osobně zašel. Bylo pro vás zážitkem oslovit kolem tisícovky dětí?
My jsme to zažili už loni v Karlových Varech na mistrovství Evropy. Je jenom dobře, když se propojují mládežnické kategorie s národním družstvem, aby mladí měli vzory. My jsme takovým akcím otevření a jenom je vítáme.
Čerpáte naopak vy z takového zájmu dětí určitou energii?
Samozřejmě. Pro mě je důležité, když vidím, že jsou malé děti, které tím žijí. Že jsou i trenéři, kteří za to nic nemají, jsou dobrovolníci. Ti všichni nás mají za vzory a sledují nás. To člověka opravdu nabíjí.
