Jako bychom cestovali proti proudu času, ze startu v středověkého Saint Andéolu až k cíli u pravěkých jeskyní Chauvet, kde po stěnách „běhají“ stáda nakreslených mamutů.
U řeky Ardeche i na náhorní plošině, kam se cyklisté hned od startu drápají, s nimi cloumá silný vítr, který nejspíš od Mont Ventoux dorazil až sem.
„Dej si na ten vítr pozor,“ varují kolegové z Etixxu nováčka Petra Vakoče, a tak český mladík raději položí ruce zeširoka na řidítka, aby ho to nesfouklo.
Navíc přešaltovat nohy i tělo po čtvrteční horské práci na rychlý časovkářský speciál, to vážně není vůbec jednoduchá záležitost. Všechno mě bolí, pomyslí si na úvodních stovkách metrů.
Ale on tentokrát spěchat nemusí. Pomocníci v časovkách nespěchají.
„Snažil jsem se pošetřit síly na další dny. Bylo to takové skoro volno,“ popisuje za cílem. Což jeho spolubydlící Julian Alaphilippe říci nemůže. V rychlosti 51 km/h vítr o síle 42 km/h mrští Francouzem na skálu.
"I believe I can fly" - very likely crossed @alafpolak's mind today in #TDF2016. Fortunately, he was left unscathed. pic.twitter.com/VK2CkSVG4Z
Na rozdíl od Vakoče pro další dva Čechy ze startovní listiny v pátek naopak platí: Dnes jedeme časovku na krev.
Jan Bárta, specialista na tuto disciplínu, v ní vybojoval předloni na Tour skvělé třetí místo. „Jenže tehdy jsem měl jiné kolo,“ porovnává. S tím od firmy Argon 18 už druhým rokem bojuje.
„Když taháme na zadním kole o půl kila navíc oproti ostatním, není to dobré. Ale musíme holt šlapat na tom, co nafasujeme,“ pragmaticky pronáší. Přemýšlí ještě, jestli dá na předním kole přednost „padesátce“ nebo loukotím. Potom se rozhodne pro první variantu.
„Když mám vzadu nějakou tu váhu navíc, tak vepředu zkusím pro změnu něco ubrat, ne?“ vykládá.
Na 37kilometrové trati, orámované stoupáním po startu i těsně před cílem, dělá co je v jeho silách. Jen na chvíli má pocit: Tuhnou mi nohy. Radši tedy zvolní. „Je lepší trochu ubrat, než jet furt naplno, a potom muset zastavit, protože jste úplně na šrot.“
Už to zase jede. Krizička pominula.
Cílem projíždí průběžně čtvrtý, posléze skončí jedenáctý. „Dobrá práce,“ pochválí jej týmový manažer Ralph Denk. Zato komisař UCI, který k němu právě přiklusal, vyžaduje: „Potřebujeme vaše kolo.“
„Už zase? Chtěli jste ho i na startu,“ věnuje mu Bárta jeden ze svých odzbrojujících úsměvů.
Nepřekročil jste povolenou rychlost, pane?:) @JanBarta84 za cílem časovky na Tour...a kontrola kola na mech. doping pic.twitter.com/bMTHUE4TN5
Testy na mechanický doping jsou každodenní přirozeností Tour, denně jich komisaři UCI provádějí více než 60 - a při časovce své úsilí ztrojnásobili.
Za rok by se už Bárta s koly snad trápit neměl, tým Bora má přejít nejen do první divize, ale také na jinou značku. Spekuluje se o příchodu firmy Specialized.
„Všichni něco slyšeli. Ale uvidíme, co za rok opravdu bude,“ pohodí hlavou v týmovém voze a usilovně dlouze strhává z rukou propocené rukavice.
Zatímco on bojoval o co nejlepší umístění v etapě, Roman Kreuziger myslí zároveň na návrat do končin v těsné blízkosti Top 10. V úvodu dne si nejlépe umístěný jezdec týmu Tinkoff neprojíždí trať sám, ale v týmovém voze za kolegou Oskarem Gattem. Pak dlouze pozoruje další cyklisty v televizi.
„Bude to dnes s větrem na hraně,“ tuší.
Tři týdny už na časovkářské „koze“ neseděl. A ve čtvrtek si navrch protrpěl výšlap na Mont Ventoux.
Změna pozice, kterou letos při časovce provedl, mu však sedí. Lépe dýchá. „Drž hlavu co nejvíc přilepenou na zádech, aby ses nehýbal,“ upozorňují jej ještě po startu z týmového vozu.
Dvakrát mu z boku foukne vichr a chvíli se pere s kolem, aby na něm zůstal. Ale co je to proti tomu, jak se svým bicyklem zápolí celkově sedmý Romain Bardet.
„Dnes to bylo jen o limitování ztrát,“ přiznává francouzský lídr týmu AG2R. „Já pořád nejsem časovkář. A od roku 2014 jsem ani nejel delší časovku než 15 kilometrů. Nejde o cvičení, které bych si užíval. Mým terénem jsou vysoké hory.“
Což by mohl říci rovněž Nairo Quintana. Také Kolumbijec z Movistaru se zprvu klátí na kole jako vrba ve větru. „Ale nedivte se s mojí váhou.“
Kreuziger proletí cílem, za ním se vyjíždí na trenažeru a spokojeně hodnotí: „Po dlouhé době technicky velmi dobře provedená časovka.“
DOBRÉ TO BYLO. Roman Kreuziger po časovce u mikrofonu Eurosportu.
Přichází za ním sportovní ředitel Sean Yates, gratuluje a říká: „Jsi jen deset vteřin za Portem.“
„Deset? To je dobré,“ potěší ho.
Australan platí za špičkového časovkáře. Nicméně teď zrovna Richie Porte dobře naladěn není: „Kvůli větru jsem neslyšel ve sluchátkách o mezičasech ani slovo, jel jsem pocitově. Ale bolelo to. Ten čtvrteční pád mi nepřidal.“
Do cíle už doráží i Joaquim Rodríguez z Kaťuše, pěna u úst, skelný pohled. Dan Martin z Etixxu ani nedojede k týmovému automobilu, zčistajasna zastaví, opírá se zničeně o řidítka a zhluboka oddechuje.
Kreuziger na 22. místě v časovce poráží Rodrígueze a Martina, ale také další velké konkurenty Romaina Bardeta, Fabia Arua či Sergia Henaa.
Už opět stoupá pořadím Tour, ze 14. na 11. místo. Jen osm vteřin jej dělí od bran Top 10. A co bude osm vteřin v Alpách? Nicotná věc.
Chris Froome, snad zocelen i svým čtvrtečním během, jich má k dobru o mnoho víc. V časovce prohrává pouze s velkým expertem na bitvy s chronometrem Tomem Dumoulinem.
DVA NEJLEPŠÍ. „Teď jsem asi největším favoritem časovky pro olympiádu v Riu,“ připouští Tom Dumoulin (vlevo). Chris Froome tentokrát o závodech nemluví.
„Chris najel 40 sekund na Mollemu a skoro dvě minuty na Quintanu. Dneska byl super mega úžasný,“ jásá Froomův sportovní ředitel Nicolas Portal.
Differences in speed between #MaillotJaune and Dumoulin - the Dutch rider finished much stronger. #TDFdata #TDF2016 pic.twitter.com/ngvfgZ7Oz5
Foome o závodě poví... vlastně nepoví nic.
„Těžko mluvit o dnešní etapě, když se ve Francii dějí takové věci jako v Nice,“ prohlásí. „Staví to věci do jiné perspektivy. Ne, nechci teď mluvit o cyklistickém závodě.“
Nedaleko od Nice v Monaku bydlí. Byl otřesen záběry z Promenade de Anglais, kde tradičně končí etapový závod Paříž-Nice.
„Nice je pro mě speciálním místem a nedokáži si představit, čím tam všichni lidé nyní procházejí. Je mi smutno. Velmi smutno za Francii,“
Je na Portalovi, aby místo něj hovořil i o závodu.
„Chris má dobrý náskok, ale my chceme víc. Vždycky chceme víc,“ říká sportovní ředitel. S vidinou už tříminutové celkové ztráty Quintany, původně největšího protivníka, dokonce vyhlásí: „Za největšího soupeře nyní považujeme Baukeho Mollemu.“
Nizozemec z Treku, šestý cyklista ročníku 2013, už před třemi lety v průběhu druhého týdne na druhé příčce byl, jenže pak se propadl na šestou za Romana Kreuzigera.
Tentokrát hovoří Mollema o „nejlepší časovce mého života“, ale do role největšího Froomova vyzyvatele se vžít odmítá.
„Má ztráta na Chrise je příliš velká,“ oponuje. „Chci bojovat o pódium. Ale ne, nemohu vyhrát tuto Tour.“
Blufuje? Neblufuje? A myslí to vážně tým Sky, když odvádí pozornost od Quintany a vyzdvihuje Mollemu?
Protože jak Froome, tak Portal moc dobře vědí, že Kolumbijec je na Tour vždy ve třetím týdnu nejsilnější.
