V první etapě šlapal sám v úniku a ve čtvrtek unikal opět, tentokrát s krajanem Bobridgem. Jak se přední veslař promění v profesionálního cyklistu? "Život je o tom, chytnout se v pravou chvíli té správné příležitosti."
Zranění zápěstí mu na jaře 2006 znemožnilo veslařské tréninky, fyzičku si tedy udržoval na kole. V Australském institutu sportu mu naordinovali speciální trénink a při testech tam Wurf ohromil cyklistické kouče. "Najednou jsem o návratu do lodi ani neuvažoval."
Po 10 měsících, kdy se seriózně věnoval cyklistice, pronikl do reprezentace pro mistrovství světa v časovce! A i když se později složitě probíjel do prvodivizní stáje, nikdy změny sportu nelitoval. "Veslování má málo velkých dnů. Jen olympiáda je závodem, který se opravdu počítá. Zato v cyklistice jsou velké závody neustále, na zlé dny se rychleji zapomíná."
VESLAŘ. Cameron Wurf (vpravo) v bývalé roli veslaře s parťákem Samem Beltzem ve dvojskifu.
V dětství hltal přenosy z Tour a jeho idolem byl Ivan Basso. "Snil jsem jako kluk o tom, jak jezdím ty závody s ním. A najednou se to opravdu děje!" Loni podepsal přestup k Bassovi, do prvodivizního Cannondalu (dříve Liquigas).
Není prvním veslařem mezi elitními cyklisty. Amber Hallidayová, mistryně světa lehkých vah, byla australskou mistryní v časovce. A Rebecca Romerová, stříbrná britská olympionička na párové čtyřce, ovládla hry v Pekingu 2008 i ve stíhacím závodě na dráze.
Oba sporty vyžadují podobnou fyziologii. Veslaři mají po letech tréninku masivní kardiovaskulární motor a jejich sport je navíc založen na silných nohách, odkud vychází záběr. Tyto kvality se výtečně převádějí do cyklistiky.
Wurf kvůli ní přesídlil z Hobartu do Monaka a spolu s Portem a Gossem tu vytvořili silnou cyklistickou kolonii Tasmánců.
Není z nich sice nejlepší, ale coby literát kumpány jasně převyšuje. Z každé etapy píše hned večer sáhodlouhé reportáže na svůj blog.
Po čtvrtečním úniku mimo jiné líčil: "Diváci byli neskuteční! Copak v této části Itálie nikdo odpoledne nepracuje? Nebo měli siestu? U silnic stály statisíce lidí. V centrech měst jako bychom projížděli kotlem. Jedinkrát předtím jsem zažil takový řev fanoušků: když si Cathy Freemanová na olympiádě v Sydney běžela pro zlato na čtvrtce."
V duchu "růžového" závodu házeli diváci před uprchlíky i růžové květy. "Jack Bobridge mi pak na trati povídal: Mám pocit, že jsme právě měli svatbu."
