Ale dramatu a děsivých scén nabídl dostatek. Ne, ten den v australském Gold Coast maratoncům nepřály podmínky. Vysoká teplota se mísila s vysokou vlhkostí vzduchu, sedm z čtyřiadvaceti běžců do cíle nedoběhlo. Mezi nimi i skotský vytrvalec. Ten přitom míjel ceduli s nápisem 40. kilometr, když na čele závodu měl dvouminutový náskok a běžel si pro největší úspěch kariéry.
„Věděl jsem, že na mostu už mi chybí přibližně dva kilometry do cíle. Ale poslední, co si pamatuju, je, že mé nohy úplně vypnuly a byly jak želé. Pak už mám pusto, prázdno,“ vyprávěl.
Jeho organismus řekl dost. Hawkins se začal motat po silnici, upadl přes obrubník, přesto se po chvíli zvedl a pokračoval dál.
„Pamatuju si, že jsem si říkal, že to musím dokončit, protože získám medaili. Ale vůbec si nepamatuju, že jsem se ještě zvedl a uběhl dalších pár stovek metrů,“ popisoval.
I když uběhl… Spíš se ploužil ze strany na stranu, než podruhé zkolaboval a hlavou se udeřil o bariéru. Několik minut poté ležel na silnici, než se k němu dostali záchranáři. Další vzpomínku má až ze sanitky, která ho ve velmi dehydrovaném stavu vezla do nemocnice.
„Vyhrál jsem?“ ptal se v ní doktorů. „Asi jsem znal odpověď už předtím, než jsem se zeptal, ale možná jsem si myslel, že jsem závod dokončil na nějakého autopilota. Když v sanitce nikdo neodpovídal, bylo mi jasné, že odpověď je negativní.“
Už během závodu a také po něm se na organizátory snesla vlna kritiky. Proč nereagovali rychleji? Proč musel sám ležet na silnici několik minut bez jakékoliv další pomoci?
„Sakra, tak mu někdo pomozte!“ rozčiloval se na Twitteru další skotský běžec Andrew Butchart.
„Jenže on nedovolil nikomu, aby se ho dotkl,“ prozradil poté divák Rodney West, který maraton s manželkou sledoval na inkriminovaném mostu. „Dvě nebo tři minuty se plazil po zemi, pak požádal dobrovolníka, aby ho schoval pod slunečník.“ Podle pravidel IAAF organizátoři nemohou běžci pomoct, dokud není jasné, že v závodě nebude pokračovat.
Je to však správně?
„Možná by mělo být zavedeno nějaké pravidlo, že v případě, kdy závodník nevypadá dobře, má být stažen ze závodu. Něco jako bílý ručník v boxu,“ myslí si nyní Hawkins. „Jsem cílevědomý sportovec, kdyby se mě někdo pokusil zastavit, asi bych ho poslal pryč. V tu chvíli sportovec asi není tím, kdo by měl udělat to správné rozhodnutí.“
Celou událost už nyní největší naděje britského maratonu bere jako ponaučení.
„Když nic jiného, budu teď hladovější. Nechci být znám jako ten chlapík, který zkolaboval kvůli horku. Chci být znám jako muž, který získal na olympiádě v Tokiu zlato,“ dodává.
