Jsem příliš vzadu, pomyslel si Caleb Ewan kilometr před cílem. Rozjížděč Jasper De Buyst ho kdesi ztratil, 300 metrů před cílem byl Ewan stále ještě na zhruba třinácté pozici. A tak hledal cestu na špici.
Načež předvedl úžasný slalom mezi soupeři.
Zabočil doprava, prosmýkl se kolem Petra Sagana a následně i kolem evropského šampiona Giacoma Nizzola. Vzápětí se pro změnu zprava snažil předstihnout Sama Bennetta.
A na cílové pásce sprintera Quick-Stepu těsně porazil!
Skulina, kterou předtím Ewanovi nechal u bariéry Sagan, byla tak malá, že snad jen tento subtilní australský sprinter se tudy mohl prosmýknout.
A on to zvládl bravurně.
„Říkal jsem si: musím svůj spurt přizpůsobit tomu, jak jsem daleko od špice, a zariskovat, abych se dostal dopředu,“ líčil šťastný vítěz. „Počítal jsem s tím, že mě možná někdo zavře a zablokuje, to ke sprinterskému riziku patří. Dostal jsem se docela natěsno k bariéře, ale povedlo se to.“
Ocenil, že Peter Sagan se mu nepokusil zcela „zavřít dveře“. Tahle sezona už zažila dost zlých pádů. „Nikdo z nás sprinterů nechce tomu druhému ublížit,“ ujistil Ewan. Ve vlastním týmu v předchozích dnech prožíval, jak smutné je loučit se s parťáky, jejichž zranění jim nedovolí pokračovat.
„Bylo velkým zklamáním ztratit hned v úvodní den dva kolegy. Ale tím víc jsme se semkli. Dnešní vítězství je pro nás morální injekce,“ povídal.
Tour de France 2020Speciální příloha iDNES.cz |
Sam Bennett naopak o svůj premiérový triumf na Tour opět usiloval marně.
V sobotu si irský mistr v Nice vynadal za taktickou chybu, kvůli které skončil až čtvrtý. A tentokrát?
„Otevřel jsem spurt příliš brzy, snad v obavách, abych nezačal až moc pozdě jako v první etapě,“ popisoval Bennett. „Jenže v protivětru, který foukal, jsem ostatním udělal perfektního rozjížděče, mohli se za mnou skrýt. Neměl jsem dnes nejlepší nohy, ale pořád byly dost dobré na vítězství. No, nemám ho. Caleb si s tím protivětrem poradil o malinko líp než já.“
Počtvrté v životě tak Caleb Ewan, přezdívaný Kapesní raketa, na Tour slavil. Navázal na loňskou niť.
Hlava proti srdci. Žlutý Alaphilippe je návrat k normálu v čase covidu |
Korejské rysy prarodičů jsou patrné v jeho obličeji. Před 41 lety se přestěhovali do Austrálie, kde malý Caleb v osmi letech začal s cyklistikou. Když získal titul juniorského mistra světa v omniu na dráze, všimla si ho australská Orica. Brzy, už v roce 2015, pro ni začal vítězit na Vueltě, potom i na Giru.
Na Tour ho Orica (pozdější Mitchelton-Scott) nebrala, tam stavěla tým zaměřený na celkovou klasifikaci a sprinter se jim nehodil. V sezoně 2018 ho šéf týmu Matt White nevzal ani na Giro, ani na Vueltu, protože se rozhodli se Simonem Yatesem bojovat o titul.
Ewan se proto na podzim 2018 sebral a šel. Do Lotta Soudal, kde byli sprinteři vždy opečovávaní. Tak trochu odtud vystrnadil Andrého Greipela, někdejšího krále spurtů na Tour.
Loni se konečně dočkal debutu na Tour, ačkoliv odletět na ni bylo pro něj nesnadné. Manželka právě předčasně přivedla na svět jejich dceru Lilly a musela s ní trávit dlouhé týdny v nemocnici. Nakonec svému Calebovi sama přikázala: „Musíš jet.“
Při čtyřech úvodních spurtech minulého ročníku mu pokaždé k prvenství cosi chybělo, dojížděl neustále jen druhý nebo třetí.
Až v 11. etapě do Toulouse to přišlo.
„Mým prvním snem bylo stát se cyklistou. Mým druhým snem jet Tour. Mým třetím snem vyhrát na Tour etapu. Vše splněno,“ jásal tehdy.
Jakmile „odšpuntoval“ vítěznou fazonu, ovládl navrch ještě 16. a 21. etapu. Ano, tu mezi sprintery nejvíce ceněnou, na Champs-Elysées.
Nejelo se mi dobře3. etapa očima Romana Kreuzigera „Naším dnešním úkolem bylo vytvořit co nejlepší pozici ve spurtu pro Giacoma Nizzola, což se povedlo (skončil posléze třetí). Tým odvedl skvělou práci, z toho mám radost. Mně osobně se nejelo dobře, ale bojuju a budu bojovat dál.“ |
Wout Van Aert, hvězda stáje Jumbo, který právě Ewana překvapivě porazil při loňském hromadném dojezdu 10. etapy v Albi, v pondělí na rozdíl od Australana do spurtu opět nezasáhl.
Na kruhovém objezdu při nájezdu do Sisteronu byl Belgičan zastaven pádem, podařilo se však mu udržet rovnováhu a neskončit na zemi. Přední kolo měl zlomené, musel měnit bicykl a teprve pak pokračoval.
„Spadli přímo přede mnou. Chtělo to spoustu akrobacie, abych nešel k zemi taky,“ líčil. „Naštěstí nemám žádná zranění. Stejně jsem dneska neplánoval spurtovat. Byla to lehká etapa, neměl bych proti ryzím sprinterům šanci. Jen jsme se dnes chtěli všichni v bezpečí dostat do cíle, protože v úterý je důležitý den pro celkovou klasifikaci.“
Úvahy, že by se Van Aert přece jen mohl pokusit konkurovat Saganovi v souboji o zelený dres, vzaly hned v úvodu Tour za své.
Tým Jumbo dává najevo: Nemáme o zelený dres zájem, zajímá nás jen žlutý.
„Ale přijdou ještě etapy, jejichž koncovky budou Woutovi sedět,“ naznačil sportovní ředitel týmu Frans Maassen, že by Van Aert mohl dostat výjimečně volné ruce, aby uháněl za etapovým prvenstvím.
4. etapa TourSledujte podrobně online. |
Ovšem dnes není na programu den klasikářů, nýbrž vrchařů.
Na peloton Tour čeká 160 kilometrů do Orcières-Merlette na jihu Francouzských Alp. Bude to nevyzpytatelná etapa. S prvním horským dojezdem, který sice svým sklonem 6,7 procenta na 7,1 kilometrech nepatří k nejtvrdším, ale přichází na Tour nezvykle brzy, v čase, na který ještě lídři neladili vrcholnou formu a navíc v sezoně s velmi okleštěnou přípravou.
Je to kopec typu „nedá se tu Tour vyhrát, ale dá se tu Tour ztratit“. Nezapomínejme, tady kdysi dokázal Luis Ocaňa zničit Eddyho Merckxe.
Jak říká Nairo Quintana: „Nejde o stoupání, které by rozhodlo Tour. Ale musíte si na něm pozorně hlídat největší rivaly.“
Jumbo a Ineos budou patrně hlídat především samy sebe - a ukazovat, že nestojí o žlutou až tak brzy.
Ale proč by na ni nemohl zaútočit třeba mladičký Tadej Pogačar, slovinský lídr UAE Emirates? Na Juliana Alaphilippa ztrácí jen 17 sekund.
„Když budu cítit, že mé nohy jsou dobré, něco zkusím,“ slibuje třetí jezdec loňské Vuelty.