Jaké pocity prožívá hráč draftovaný do NBA? A co následuje ve dnech a týdnech poté? Dnes sedmatřicetiletý Zídek s basketbalem skončil už před lety, velké okamžiky své kariéry si ale vybavuje, jako by to bylo včera.
Co pro vás v dětství znamenala ta zkratka - NBA?
Moc jsem o tom nevěděl, byl tu tuhý socialismus. První kazetu z NBA jsem viděl až potom, co táta dostal od bývalých spoluhráčů z Finska záznam finále Lakers proti Celtics. To jsem pochopil, že je to nejlepší basketbalová soutěž. Když padl komunismus, už jsme o tom věděli trošku víc. Pak jsem začal uvažovat, že bych odešel na americkou univerzitu. Přemýšlel jsem spíš, jak se prosadit tam.
S jakými cíli a přáními jste v roce 1991 odcházel na americkou univerzitu UCLA?
Žít v Americe, naučit se anglicky. Tu možnost jsem dostal, navíc zadarmo a na dobré univerzitě. Tedy: to jsem tehdy nevěděl. Ale bylo to v Los Angeles, u oceánu. Tahle přání se mi splnila přes basket. Moc jsem nevěřil, že bych se v Americe prosadil.
Kdy se začaly objevovat první myšlenky na průlom do profiligy?
V mé třetí sezoně na univerzitě jsme byli nasazenou jedničkou po základní části NCAA. Tam možná už něco problesklo, ale v play-off jsme hned vypadli a já si říkal: Tak zpátky nohy na zem a pojďme trénovat. Ve čtvrté sezoně jsem na sebe tlačil, něco se ode mě očekávalo. Měl jsem být vůdce týmu, z tohoto pohledu to nebyl jednoduchý rok. Ale vyhráli jsme titul a má situace se změnila. Ten turnaj je strašně sledovaný a moc mi pomohl v šancích být v draftu.
Co čeká na hráče, který právě zakončil NCAA, absolvoval studium a vyhlíží draft?
Protože jsem nebyl mezi nejlepšími desíti, patnácti, kteří mají své jisté, byl jsem pozván na několik kempů. Na první jsem nejel, protože jsem si vyvrtnul kotník. Na druhý jsem vyrazil. Moc velkou volbu jsem neměl a do Chicaga jel. Zástupci klubů tam na vás koukají jak na koňském trhu. Měl jsem štěstí na rozehrávače, tím pádem jsem se k míči dostal a tréninkové zápasy mi vyšly.
Pozná se už v této fázi, kolik klubů může mít zájem?
Po tom kempu jsem si vyloženě věřil. Ve třech zápasech jsem hrál líp než soupeři. Byl jsem osloven na individuální workout, testy, z Detroitu, Charlotte a Chicaga. Všechny vybíraly okolo dvacítky, to indikovalo, že bych tam mohl být draftován. Proběhl i rozhovor s Phoenixem. To všechno bylo další povzbuzení.
V této fázi si hráči z univerzit zároveň hledají agenty, že?
Se třemi agenty jsem se setkal, jenomže pak jsme usoudili, že by mi agenti k lepšímu umístění v draftu těžko pomohli. Draft probíhá na základě toho, co hráč umí. A hned po draftu začala výluka. Následně byly stanoveny platové stropy pro nováčky. Bylo jasné, že agenta ani nepotřebuju. Prvním rokem byly smlouvy výrazně omezené.
Po ledovém klidu následoval horor
Pojďme ke dni 28. června 1995. Toho dne se draft konal.
Je s tím spojena obrovská nervozita, když do draftu jdete a cítíte šanci. Když jsem se na to díval, opravdu by se ve mně krve nedořezal. Bylo to nervově náročné. První desítku jsem ještě prožíval s ledovým klidem a užíval si to. Patnáctku jsem si ani ve snu nepředstavoval. První šance byla Detroit jako číslo 18. Ale ti udělali trade, vzali Otise Thorpa a vzali si atletičtějšího Thea Ratliffa. Pak Chicago, jednadvacítka byl Phoenix, ti vzali Mika Finleyho, to byla taky šance. Už jsem si říkal, že to je poslední možnost. Když nevyjde Charlotte, je to v háji. Ale pár vteřin poté zazvonil telefon. Volali ze Charlotte, že mě berou. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Člověk je jak opařený. Děkoval jsem za všechno.
Mrzelo vás, že jste u draftu nemohl být osobně a vychutnat si tu chvilku na pódiu?
To bych viděl jako hororovou story, když tam seděli hráči, kteří byli vybráni až kolem 40. místa. Kamera si to vyloženě užívala, jak se tam krčí s úplně skelným výrazem. Takže jsem byl spíš rád, že jsem tam pozván nebyl.
Měl jste v tu chvíli už myšlenky hodnotit, jestli jste se dostal do klubu podle vašich přání?
To vůbec. Já chtěl do NBA. Každému jsem říkal, že půjdu kamkoli.
Jak se odvíjí život hráče draftovaného do NBA v dalších dnech?
Nějaké rozhovory s médii, to si člověk odbyl. Ale hned druhý den začala výluka. To znamenalo, že mi ještě z Charlotte zavolali, že spolu nesmíme být v kontaktu. Že je jim to líto a že doufají, že nezamířím do Evropy. A zájem novinářů z Česka? Ten byl v plenkách. Proběhlo pár telefonátů, pak jsem sem přiletěl asi na deset dní, to byl zájem větší.
Mikina za 5 000 dolarů
Součástí vstupu do NBA je i vstup do hráčské asociace. co to hráčům přináší?
Ti mi hned strhli asi pět tisíc dolarů z šeku. To byla první věc, které jsme si všiml. Pak odsouhlasili, že nováčci nebudou mít žádný podíl na ziscích z merchandisingu. A pak jsem dostal mikinu s nápisem NBAPA. To bylo vše, jednání jsem se neúčastnil. Ale když výluka skončila, volali, že bude v Orlandu kurz pro nováčky.
Povězte o něm víc.
Měl připravit hráče na to, že začnou vydělávat velké peníze, budou muset propagovat značku a držet určitý standard. Jste součástí exkluzivní společnosti. Ale člověk, který pochází z normálních poměrů, řadu přednášených věcí nechápal. Osm hodin zavřený, před vámi inscenované scénky, co dělat, když přijde groupie nebo dealer na hotel. Byla to velká ztráta času.
Součástí je také mediální kurz, že?
To bylo zajímavé. Už na UCLA byl zájem médií takový, že jsem na to byl docela zvyklý. Dostali jsme obecné pokyny pro komunikaci s novináři, ty jsem si zapamatoval.
Prozraďte, jak probíhal přípravný kemp v Charlotte Hornets.
My nováčci jsme najeli už dřív, trenéři s námi dělali některé základní věci, zejména clona - sběhnutí. To je prvek, který se praktikuje v NBA tak stopadesátkrát na každé straně za zápas. A samozřejmě obrana, tam je kvalita jiná. Při prvních trénincích s Alonzem Mourningem a Larrym Johnsonnem se mi po dvou sprintech podlamovala kolena.
Jak jste byl přijat v týmu hvězdami? Vy nováček, navíc Evropan.
Bylo to docela fajn. Nějaké povinnosti tam byly, ale myslím, že jsem měl dobré veterány. Slyšel jsem o daleko horších věcech. A jako Evropana mě vůbec nebrali. V Americe jsem strávil univerzitní kariéru, uměl jsem obstojně anglicky. Přízvuk už nebyl tak východoevropský.
Jordan byl jen jeden
Vaše tři roky v NBA se shodují s druhým působením Michaela Jordana a jeho třemi tituly. Vy jste si navíc odbyl v Chicagu premiéru. To musel být velký zážitek...
Ten první zápas byl neuvěřitelný. Tu auru, která kolem Jordana byla, jsem mohl zažít už při debutu. Při představení byla tehdy laserová show. Dnes je to v posledním klubu v Evropě a zdá se to jako nic, ale ten bejk, kterého promítali do prostředku hřiště, to bylo něco. A když hlasatel představoval hráče, nebylo slyšet. Všichni stáli v sedačkách.
Panovala tehdy v NBA nálada, že je on a pak dlouho nikdo?
Ale to by bylo i dnes. Všechen respekt k hráčům, kteří tam jsou dnes. Ale Michael Jordan byl jen jeden. Byl to speciální hráč. Jak se rozcvičoval, jak byl tvrdý na své spoluhráče... Co dokázal, to všechno obdivuju. Při mediálním tlaku, který na něj byl.
