Šampionát zahájíte zápasem s Německem. Bude domácí tým na úvod náročnější soupeř než někdo jiný?
Nepříjemné to bude, ale mohla by to být i naše výhoda. Soupeřky budou pod tlakem, protože musejí vyhrát. My sice také, ale Němky to budou mít těžší.
Ze skupiny postoupí tři týmy. Přes koho by mohla vést cesta dál?
Možná přes Německo, ale hlavně přes Mexiko, Bulharsko a snad i Japonsko, které ale příliš neznáme. Jednoznačnými favoritkami skupiny jsou Italky.
Do družstva se vrátily zkušené hráčky Eva Štěpančíková, Marcela Ritschelová a Kateřina Jenčková. Jak moc to ovlivní výkonnost týmu?
Jejich návrat je samozřejmě na naší hře znát. Pomáhá nám to psychicky a závěrečné přípravné zápasy naznačily, že s nimi hrajeme mnohem lépe. Mají hodně zkušeností.
Vy už ale také. Jste z reprezentantek letos nejúspěšnější, s Cannes jste vyhrála Ligu mistrů i francouzskou ligu. Cítíte se jako opora?
Určitě se ode mne očekává, že tým podržím, ale jak už jsem řekla, Štěpančíková a Ritschelová jsou ještě zkušenější. Na nich bude ležet ještě větší tíha zodpovědnosti. Pak jsem na řadě já a potom už máme jen mladé hráčky.
V čem je podle vás síla družstva?
Pokud si dobře přihrajeme, máme kvalitní útok středem. Tím se dá udělat hodně bodů. Vše ale záleží na našem příjmu.
A ten je jaký?
Jednou jde, jednou ne. Máme ještě výpadky, těch se musíme vyvarovat stejně jako zbytečných chyb.
Co podání?
Některé holky dávají skákané, což je velká výhoda. Každé družstvo dnes už má nejméně dvě hráčky, které umějí smečované podání, a to je nejúčinnější. V tom se soupeřkám musíme vyrovnat.
Trenér Mitáč se snažil přiblížit hru ženské reprezentace mužskému volejbalu. Daří se mu to?
Většinou nám funguje útok zezadu. Nevyužíváme ho z nouze, ale účelově. Když srovnám hru v reprezentaci a v Cannes, tak národní tým hraje přímočařeji, jednodušeji. V Cannes se snažíme více kombinovat.
