Sedí v obýváku na gauči a zvenku se linou koledy. Když vykoukne z okna bytu, který mu zařídil brněnský klub, vidí náměstí Svobody, vánoční stromek, trhy a davy lidí zachumlaných v teplých bundách. „Chybí mi, že si o Vánocích nemůžu jít zahrát volejbal na pláž,“ poví Renzo Mendoza.
Už pár měsíců si zvyká. Na nové angažmá, na novou zemi, na novou kulturu, na nový kontinent. Kolumbijský reprezentant hraje za Volejbal Brno.
22letý čahoun se na svoji první evropskou štaci vydal bez větších znalostí angličtiny. „Rozumím jí, ale neumím zareagovat a odpovědět,“ vysvětluje jihoamerický blokař. „Strach jsem ale neměl. Vím, že pokaždé se nějak domluvím,“ dodává volejbalový dobrodruh z kolumbijské Cartageny.
I to ilustruje, že Mendoza je pohodář, životní optimista. Nic pro něj není problém. Své brněnské zaměstnavatele, kterým na jaře Rusové s Američany pomohli k senzačnímu stříbru v extralize, ale zaskočil.
Klub Mendozovi narychlo sháněl španělskou překladatelku, jeho nadřízení se divili, když na pár prvních tréninků dorazil se zpožděním. „Renzo má mentalitu, se kterou nikdo z nás neměl zkušenosti. Kolumbie není Brazílie, takže se nedal použít brazilský model, ve kterém dominuje disciplína,“ popisuje brněnský manažer Martin Gerža.
Právě díky jeho známosti s jedním z brazilských trenérů se Mendoza dostal do Brna. „Lidé tu nejsou špatní, jsou jenom jiní. Musím respektovat kulturu i to, jak se tady žije,“ uvědomuje si vysoký blokař.
V Brně pochopili, že na něj nesmí tlačit. A Mendoza začíná důvěru splácet. „Po útočné stránce nám velice pomáhá a doufám, že se nám ho podaří dotlačit k tomu, že vynikne i blokařsky,“ říká brněnský trenér Ondřej Marek. „Má veliké parametry, které v extralize má málokdo.“
O víkendu Brňané s Mendozou v základní šestce podlehli šampionům z Liberce 2:3. A jejich nabitý předvánoční program pokračuje, dnes od 20.10 hostí v televizní dohrávce extraligového lídra z Kladna (vysílá ČT sport).
Lidé v Česku jsou uzavřenější
Mladík, jenž vyrůstal v severokolumbijském departmentu Bolívar, se rozkoukává i mimo palubovku. „Překvapilo mě, že v Česku při přecházení silnice pokaždé zastaví auto,“ podivuje se Mendoza. „To v Kolumbii neexistuje. Tam když se nezastavíte, tak vás přejede,“ rozchechtá se.
Tahle vlastnost tuzemských řidičů mu přijde vhod. Mezi Jihoameričanovy oblíbené kratochvíle totiž patří procházky. „Ale hned při první jsem se ztratil,“ vyloudí další úsměv volejbalový dobrák. „Hodně lidí na mě zírá, ale nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Nějak nad tím nepřemýšlím.“
V předvánočním shonu začal Čechy víc pozorovat i on. „U nás berou lidé Vánoce jako oslavu, jsou šťastnější a veselejší, na ulicích se vás kolikrát snaží oslovit. Tady mi připadají lidé uzavřenější, chladnější, nezajímají se o okolí,“ srovnává Kolumbijec. „Ale asi je to dané počasím,“ přemítá volejbalista, který v Česku poprvé v životě na vlastní oči viděl sníh.
Při brněnských „pochůzkách“ zpočátku vždy zbystřil, když uslyšel španělštinu. „Studuje tu hodně Španělů. Vždycky jsem se otáčel a tajně poslouchal. Teď už to neřeším, spíš lidé zastavují mě a diví se, že jsem Kolumbijec.“
Nikdo další z jeho krajanů ve volejbalové extralize nepůsobí, celkově najdete v nejvyšší soutěži Jihoameričanů už jen pár – dva Brazilce a jednoho Chilana. A nic víc. „Mým snem je zahrát si v Itálii, hodně na italskou ligu koukám,“ vyznává se Mendoza. „A taky bych chtěl dostat Kolumbii poprvé na olympiádu.“
Katar? Španělsko? Ne, Brno
Pro svůj volejbalový rozvoj si vybral Brno. Přitom v létě měl lukrativní nabídky z Kataru i Španělska, kde by odpadla jazyková bariéra. „Smlouva byla ale na pět let a nechtěl jsem se tak vázat,“ vysvětluje cizinec, který raději kývl na dvouletý kontrakt českého vicemistra. „Volejbal se ještě musí učit. Ale Renzo už ukazuje v jednotlivých zápasech, že je v něm obrovský potenciál. A ještě půjde nahoru,“ říká manažer Gerža. „Můj názor je, že když ne letos, tak příští sezonu určitě bude jeden z nejlepších blokařů extraligy.“
Bude to stát ale ještě hodně práce a hodin na palubovce nebo u videa.
„Hodně se mu, co se týče blokování a přesunů, věnuje Martin Klapal (hrající asistent trenéra). V tom má obrovské rezervy,“ popisuje kouč Marek. Když je třeba něco bleskově vysvětlit, pomůže kapitán Michal Hrazdira, jenž na porozumění použije italštinu. „Stává se, že jsou situace, kdy nerozumím, co mám dělat. A někdy se i sám spletu,“ pokývne Mendoza. „Odmalička jsem naučený řešit některé momenty jinak. Chce to jen čas a zvyknout si,“ dodává Mendoza, jenž se snaží zapracovat i na svojí angličtině.
Byt sdílí s americkým spoluhráčem Nickem Goodellem, kouká na filmy v angličtině, na internetu si hledá slovíčka. Když ale sedne k počítači, zasteskne se mu po domovině. „Chybí mi mámino jídlo, rodina, přítelkyně. A pláž,“ lehce zvážní. Ale jenom na okamžik, už totiž zase živě gestikuluje a směje se.
Od Rusa a Američana čekali víc, poslali je domůHned se čtyřmi cizinci v kádru zahájili sezonu brněnští volejbalisté, po polovině základní části zbyli jen dva. Klub totiž ruské libero Alexandera Ščerbatycha a amerického smečaře Daltona Ammermana poslal domů. „Čekali jsme od nich víc,“ říká kouč Volejbalu Brno Ondřej Marek. „Je pravda, že loni se nám nákupy povedly, letos to není to, co jsme si od toho slibovali,“ přikývne manažer Martin Gerža. Jihomoravané se budou snažit ulovit v cizině další posily. „Jedná se o post univerzála a smečaře,“ přibližuje Gerža. Brňané se poohlížejí v Rusku, naťukli jednání s jedním Australanem a Kanaďanem. „S týmem jsme zatím dost experimentovali, hledali jsme vhodnou sestavu a v souhře nám to ještě vázne,“ soudí kouč aktuálně šestých Brňanů. Těšit ho alespoň může, že do sestavy zapracoval jinou zahraniční předsezonní akvizici – Kolumbijce Mendozu. „Má jinou náturu. Třeba když máme dopoledne trénink, vypadá, jako kdyby se probouzel. Odpoledne už ale žije hrou, užívá si ji. Je to takový tanec.“ |
