"Určitě však na něco dojde, až přijede do Pardubic trénovat na novou sezonu," dodává se šibalským úsměvem.
Druhé místo na světě také není důvodem k nějakému velkému smutku. "Ale naše první zlato bylo tak blízko," připomněl Hejduk skutečnost, že české mužstvo sahalo před domácím publikem po historickém úspěchu.
Přes velkou podporu fanoušků na něj nedosáhlo. "Atmosféra byla perfektní, na finále bylo úplně plno, pět tisíc lidí," přiblížil Hejduk kulisu.
Osudem našeho národního týmu se stali Američané. Nejprve vyhráli poslední utkání ve skupině 5:3 a potom zvítězili 3:2 brankou až ve třetím prodloužení i ve finále. "Měli jsme navrch, ale trefovali jsme jen tyče," posteskl si Hejduk.
Kvůli zraněným tříslům chyběl zraněný kanonýr Vozdecký, jenž v semifinále hattrickem vyřídil obhájce titulu Kanadu. Jeho ztráta byla příliš citelná. "V inline hokeji může o výsledku rozhodnout jedinec. Martin byl nejlepším hráčem na mistrovství, s ním bychom určitě vyhráli," je pevně přesvědčen Hejduk.
Urostlým zámořským hráčům věnujícím se hokeji na kolečkových bruslích profesionálně hrálo do karet i benevolentní pojetí kanadských rozhodčích. "Oba naše vzájemné zápasy pískala stejná dvojice. Pouštěli i zákroky daleko za hranicí pravidel," upozornil Hejduk.
Jeho NHL ošlehaného příbuzného, jenž sledoval první zápas s USA, tvrdá hra od inline hokeje dokonce odradila. „Milan má sice registraci, ale když viděl, že to nemusí být tak bezkontaktní sport, jak by tomu mělo být, říkal, že s tím raději nechce mít nic společného," pobaveně vypráví Tomáš Hejduk.
