Hrdinou překvapivého semifinalisty šampionátu je Boris Diaw. Ještě nedávno odepisovaný hráč má životní rok. Vyhrál totiž i titul v NBA.
Dvaatřicetiletý Diaw prožívá basketbalovou renesanci. Před dvěma lety se plácal ve slaboučkém Charlotte, mnozí se smáli jeho podsadité postavě. Pak si jej však vyhlédl Gregg Popovich, legendární kouč San Antonia.
A udělal z něj klíčového hráče týmu, který letos dokráčel až k titulu.
Diaw začínal svou kariéru v NBA před jedenácti lety v Atlantě. A na nějakou dlouhou kariéru za mořem to zprvu nevypadalo. Na jihu Spojených států strávil dvě sezony, během kterých příliš nezaujal. Když se stal součástí výměny s Phoenixem za Joea Johnsona, říkalo se, že je jen výplní.
V Arizoně však po boku hvězdného rozehrávače Steva Nashe ožil. V první sezoně v dresu Suns dosahoval na 13,3 bodů na zápas. V ambiciózním týmu se stal důležitým hráčem, v celé lize pak ceněným univerzálem.
Na úspěšné štaci strávil další tři ročníky, než se přestěhoval do Charlotte. Tam jeho význam ještě vzrostl. Ve slabém týmu byl jednou z hvězd, pravidelně dával kolem patnácti bodů na zápas. Byla to však prázdná čísla. Bobcats se až na jednu sezonu dívali na play-off jen v televizi.
Vršení porážek se podepsalo i na Diawovi. Začal tloustnout, na palubovce působil unaveným dojmem. Bobcats se dostali do fáze přestavby mužstva a stárnoucího hráče dokonce vyplatili ze smlouvy. Pak však přiletělo laso z Texasu. Nový začátek nabídla výzva ze San Antonia.
Ve Spurs se Diawovi zhoršily statistiky, jeho výkony však šly nahoru. A s ním i význam pro tým. Francouz dostával stále více a více minut a při letošní cestě za titulem už patřil mezi klíčové hráče. Zazářil například v šestém finále Západní konference, ve kterém šestadvaceti body sestřelil Oklahoma City.
„Diaw je velmi všestranný hráč. Někteří mají větší cit pro hru než jiní a on je jeden z nich. Ví, co s míčem. Předvídá,“ chválil Popovich svého svěřence, který se za své výkony dočkal nové tříleté smlouvy na dvaadvacet milionů dolarů.
Už tak fantastickou sezonu si teď Diaw ještě vylepšuje na mistrovství světa. Francouzi jsou sice úřadujícími mistry Evropy, ale bez Tonyho Parkera a několika dalších opor je před právě probíhajícím šampionátem nikdo nebral vážně. Nakonec však budou znovu bojovat o medaili.
Jedním z hlavních strůjců překvapivého tažení Francie je právě Diaw. V duelu s velkým favoritem ze Španělska byl jeho tým jasným outsiderem, na jehož vítězství se vypisovaly kurzy kolem 12.
Diaw však na sebe vzal odpovědnost a se svými spoluhráči celý zápas soupeře deptali. Většinu času si drželi těsné vedení a když to vypadalo, že favorit přece jen duel otočí, zasadili Francouzi rozhodující ránu. Ve čtvrté čtvrtině inkasovali jen devět bodů, skvěle zvládli koncovku a nakonec vyhráli jasně 65:52. Diaw byl s 15 body nejlepším střelcem vítězů.
Logickým vyústěním snové sezony by byl další titul. Postup přes Srbsko reálný určitě je. Ale finálové vítězství nad USA? To už je hodně velké sci-fi. Nebo to nemožné není?
