Rychlost čtyřbobu zrovna překračovala limit pro české dálnice. „Přes sto čtyřicet,“ odhaduje Jan Šindelář, jeden z členů posádky. Ejhle, karambol: na světovém šampionátu ve Whistleru přišla havárie. Pro laika děsivá věc. Pro bobisty součást povolání.
„Když dostanete v korytě pořádně do hlavy, je to podobné, jako když vás někdo vezme krumpáčem. Opravdu velká rána,“ líčí Dominik Suchý a pilot Dominik Dvořák dodává: „Je to obrovská škola. Musíme si z toho vzít ponaučení a příští rok se posunout výš a dál.“
Čtvrtý z Čechů Jakub Nosek si dokonce narazil oblasti mezi lopatkami a okolo páteře tak, že následný závod radši vynechal úplně. Zároveň tvrdí: „Nejhorší pád v kariéře to nebyl. Už jsem zažil vykloubenou klíční kost.“
Kuráž těmto pánům nechybí - i proto se Češi lepší. Dvojbob obsadil ve Světovém poháru celkově čtvrté místo, čtyřbob sedmé. Bez bolesti není radosti.
„Měl jsem potlučený krk, možná otřes mozku. Ale sebrali jsme se. A sjeli to znovu, abychom sezonu zakončili důsledně. Aby nám při návratu na tuhle dráhu příště nenaskočilo, že jsem se tady minule rozsekali a odjeli se špatnou zkušeností,“ přibližuje Šindelář tvrdé zákony ledového koryta.
Dominik Suchý
Jan Šindelář
Jakub Nosek
Dominik Dvořák.
Vidina další olympiády v Pekingu 2022 je stále vzdálená, jenže čas utíká rychle; někdy dokonce sviští tak jako jízda v bobu. Z tohoto pohledu je český progres hodně vítaný - a hodně slibný.
„Výkonnost celého týmu se posunula hodně dopředu. Udrželi jsme po celou sezonu standard až do samého konce,“ chválí Kupczyk. Ale limity tu jsou dál: „V tréninku jsme udělali 130 jízd. Jedna jízda je jedna minuta, to máme dvě hodiny celkem. Na příští rok plánujeme víc, ale pořád nemáme českou dráhu.“
Zato vybavení se lepší. Pilot Dvořák stávající bob vidí jako ferrari jejich sportu. „Když se s ním nebude padat, vydrží dlouho,“ usměje se. „V závodech jsou rozdíly v setinách, boby už se od sebe moc neliší. Minimálně do olympiády to bude materiál na top úrovni.“
Jistě, hodily by se i lepší nože. „Protože ty zase přirovnávám k pneumatikám závodního auta,“ dodává. „Na každé počasí a dráhu se hodí jiné. Budeme hledat to nejlepší. Ještě lepší než máme teď.“
A k tomu se samozřejmě přidává klasický trénink, základ úspěchu. Kupczyk se snaží své svěřence zrychlit, vycepovat z nich ještě lepší atlety. „Tak, abychom se v síle posunuli dál,“ souhlasí Dvořák a kouč doplňuje: „Je to dlouhý proces. Když sednete do auta, taky potřebuje trochu času.“
Český „vůz“ momentálně jezdí dobře, posádka se nebojí. Krkolomný pád naštěstí zvládli lidé i technika. „Musím to zaklepat, ale bobu se díky dokonale hladké dráze ve Whistleru nic nestalo. Vypadá jako netknutý,“ chválí si Dvořák. A tím pádem jsou netknuté i ambice jeho party.
