Dalo by se říct, že dokázal pro mnohé nemožného: porozuměl ženám. "Už mě u nich jen tak něco nerozhází," připouští Bobrovský.
Dřív jste trénoval muže. Řval jste na ně víc než na ženy?
No tak určitě. Se ženskýma se člověk trochu musí učit. Ale taky jsou okamžiky, kdy se nadává. Ale ne sprostě. To na chlapy bych byl sprostší.
Trpíte ženám víc, než byste trpěl chlapům? Kdyby vám třeba někdo odsekl?
Kdyby někdo odsekával, tak by to bylo stejný u holek jako u kluků.
Takže spíš volíte slušnější výrazy?
Spíš tak.
Máte za sebou nejúspěšnější rok trenérské kariéry?
To určitě. To vůbec nemyslím nějaké ankety, to je blbost. Ale výsledky to byl určitě nejúspěšnější rok.
K čemu máte větší vztah? K Brnu, nebo k reprezentaci?
Když už trénuju jakékoliv družstvo, tak k němu mám vztah. Větší vztah? O tom se nedá mluvit. Žiju v Brně, su Brňák. Ale v nároďáku na to, že jsem Brňák, zapomínám.
Co je náročnější na trénování? Brno nebo reprezentace?
Náročnější je klubové družstvo. Je to delší, zápasů je víc. V reprezentaci je to kromě sledování hráček záležitost tří měsíců. Zatímco v Žabinách je to těch zbylých devět.
Nemáte už trénování dost?
Mám toho plný zuby. Ale když si uvědomím, že už to za chvilku bude pryč, tak to ještě vydržím.
Co tím myslíte?
Co to asi může znamenat?
Dáváte si třeba cíl, že vyhrajete Euroligu, a pak skončíte?
To ne, takhle ne. Prostě důchod je pomalu tady a já u toho nebudu věčně. Ani bych u toho nechtěl být věčně, i když u toho budu dlouho.
Nevěřím, že se trénování lehce vzdáte.
To nevěřím taky. Ani to teďka nechci řešit, ale vím, že to přijde. Trenérství se budu muset vzdát.
Je pro vás titul v Eurolize poslední nenaplněná ctižádost?
Ne, ne, ne. Já nemám takové ctižádostivé cíle. Když přijdou, jsou příjemné. Samozřejmě, že bych byl rád, kybychom vyhráli Euroligu. A chci to. Ale že by se kvůli tomu zhroutil svět, to ne. Jestli to budou chápat sponzoři.
Nemyslím, že bych měl nějakou svatozář
Letos by se závěrečný turnaj Final Four mohl konečně uskutečnit v Brně, znamenalo by pro váš tým domácí prostředí velký trumf?
To je právě to. Ono je to šíleně zrádný. Diváci jsou určitě podpora, ale když se holkám roztřesou kolena, tak bych to hrál radši venku.
Ještě se jim po tolika sezonách a úspěších třesou kolena?
To se stane v každým věku. Každý zápas má svá specifika a ženské jsou nevyzpytatelné.
Víc než muži?
Ti zase mají něco jiného. Každé pohlaví má něco.
Když se hráčka zamiluje do nového přítele, říkáte si „Ježišmarjá“?
No taky bych si to dřív říkal, ale teď už mě to jen tak nerozhodí.
Teď to berete s nadhledem?
Už to myslím nepořeším. Holky to navíc potřebují, ale nesmí toho být v té hlavě moc.
Máte pocit, že jste dostal ženský basketbal v Česku na vyšší úroveň?
No, pocit. Možný je, když jsem přišel od chlapů k těm holkám, že jsem jim vtisknul jiný způsob hry podobný spíš mužskému basketu. Ale že bych měl nějakou svatozář, to si nemyslím.
Ženám jste vtiskl rychlý způsob hry s protiútoky, že?
Myslím, že jo. Hrát rychle dopředu je nejjednodušší způsob dosažení koše. Ale chce to fyzickou přípravu.
Tu hráčky berou dobře?
Neberou. Ale berou to, když vědí. Nikdo samozřejmě nebude přijímat to, co ho bolí, s radostí. Bude nadávat. Ale když ví, že mu to pomůže, tak tu těžkou letní přípravu podstoupí.
V týmu máte dvě Američanky, už loni jste měl jednu. Přistupujete k nim jinak než k Češkám?
Vzhledem k tomu, že s nima nemluvím anglicky, ale tlumočí můj asistent, tak už je to přenesený. To už i ten hněv ve slově je jinej.
Povahově jsou Američanky jaké?
Příjemné. Ze začátku jsem myslel, že to s nimi bude daleko obtížnější, ale dá se to. Zatím jsme na ně měli štěstí. Dřív jsme tady měli Jugoslávky, to bylo úplně něco jinýho.
Vyzrál už brněnský tým pro výhru v Eurolize, je nejsilnější jaký byl?
Všichni to říkají. Máme dvě Američanky, i když třeba u Salesové je něco jiného americká NBA a Evropská liga. Ale jestli je to náš nejsilnější tým? Máme určitě nejsilnější hráčky zvenku, ale pod košem bohužel ne.
Naposledy jste skončili druzí, jdete teď po celkovém vítězství?
Mohlo by to tak být. Ale porazit ruská družstva, to bude skoro nadlidský výkon. Ty ruský dolary, to už je silný kafe.
Přesto, je vítězství vaším cílem?
My jsme ani nikdy nemluvili, že bychom vyhráli. Spíš to někde zaznělo. Já se tomu ale nebráním.
