V prvním závodě olympijské sezony na Kypru dojela bikerka německého týmu Sabine Spitz Haibike Pro třetí, o víkendu byla zase v třídílném Afxentia Cupu celkové druhá poté, co ovládla první a třetí etapu.
"Výsledky konečně odpovídají mému úsilí," oddechla si pětadvacetiletá závodnice z Vimperka.
Jaká to změna. Před lety jí často vyčítali, že kolo už pro ni neznamená všechno, že netrénuje a že by se raději měla věnovat nečemu jinému. I trenér Karel Martinek, když ji před dvěma lety zoufalou bral do své péče, tvrdil: "Má formu jako v osmnácti letech."
Lékařské testy tehdy Huříkovou postavily před rozhodnutí: buď se vrhni na studia, v opačném případě začneš od nuly. Ona zvolila tu bolestivější cestu a výsledky hned z úvodu tohoto roku všem vzkázala: Jsem zpět!
Probuzení někdejší bikové hvězdy přišlo právě včas - pět měsíců před startem olympiády v Londýně. "Cyklistiku už si zase užívám," hlásila z Kypru. "A doufám, že mi to vydrží celou sezonu. Nebo aspoň na ty nejdůležitější vrcholy."
Medailovou formou překvapila Huříková samu sebe, až do prvního závodního testu totiž absolvovala tréninky v nižších intenzitách. Těch rychlých bylo sotva pár. Přesto dokázala v dosavadních startech v kyperském Sunshine Cupu pokaždé bojovat v čele pelotonu.
"Cítila jsem se dobře v závodě a hlavně po něm. I po absolvování třídenního etapáku nejsem vůbec unavená, což nechápu. Jsem z toho fakt nadšená," pochvalovala si. "A že forma přišla moc brzo? To se nebojím, tak jsme to plánovali. Celá sezona bude urychlená, i první Světový pohár máme o měsíc dřív než loni."
Umístění ve čtyřech prvních pak rozhodne o tom, která ze dvou českých bikerek dostane letenku do Londýna. Česká republika má totiž v ženské kategorii vyjeto zatím jen jedno místo a druhé je jen v rovině teorie - české bikerky od něj dělí asi 300 bodů ze závodu pod hlavičkou UCI.
Vedle Huříkové je adeptkou na reprezentační trikot hlavně Kateřina Nash, která před Pekingem nominační bitvu prohrála právě s Huříkovou. Jenže teď je v lepší pozici, loňské body do žebříčku získávala převážně ona.
"Olympiáda je sen každého závodníka. Já už jsem jednu absolvovala a strašně bych si chtěla spravit chuť," přála si Huříková. V Pekingu totiž spadla hned v prvním okruhu - narazila si žebra, vyrazila dech a vzdala.
"Na památku mám jenom necitlivý bok a jizvu. Teď bych si chtěla zlepšit skóre a odvézt si jenom hezké vzpomínky a pocit, že jsem odevzdala všechno, co jsem za ta léta natrénovala," říkala. "Samozřejmě nechci jet na olympiádu na úkor Katky, v Pekingu mě mrzelo, že tam nemůžeme být obě. Dost lidí mi to pak dávalo i takzvaně sežrat. Tohle déjà vu nechci zopakovat, tak bojuju o to, abychom měly na olympiádu dvě místa. Pořád to není nemožné."
