Po vítězství ve sprintu jste řekla: Jsem v Jiříkově vidění. Jak se cítíte po celém víkendu?
Nemám slov. Na závod s hromadným startem jsem se netěšila, po sobotní stíhačce jsme byly s Verčou Vítkovou strašně unavené. V sobotu mě bolel snad každý krok a hrozně jsem se bála, jak budu vypadat den poté. Běžecký čas v ´masáku´sice nebyl žádná sláva, ale pocitově to bylo jiné. Naštěstí.
Tři závody ve třech dnech byly asi extrémní zápřah?
V tom počasí měl člověk nejvíc strach o zdraví. V pátek nám sněžilo, v sobotu pršelo, v neděli nebylo v mlze vidět ani na krok.
Co pro vás bylo nejhorší?
Déšť. Když člověk jede ve sjezdu celý mokrý, na hlavě promoklou čepici, pěkně to studí. Ale vydržela jsem. A doufám, že to tak zůstane. Já tradičně o Vánocích chytnu nějakou virózu, jak se chodí po návštěvách. Asi se letos od nich budu víc distancovat.
Máte ideální recept jak zrelaxovat mezi závody?
Hodně věřím přírodním doplňkům, jím chlorelu, ječmen. Nevím, jestli to je psychika, ale mám pocit, že regeneruju líp.
Jak jste v takové únavě i potřetí zvládla dojet na bednu?
Nejvíc mě podpořila střelba, i když ležka se dvěma chybami nebyla ideální. Ale na střelbu jsem se strašně těšila. Aspoň chvíli se nebudu muset hýbat, jsem si říkala. Únava byla opravdu velká. Možná v tom to bylo...
Váš střelecký výsledek v Pokljuce byl impozantní. V deseti položkách jste udělala pouze dvě chyby.
Ani si nepamatuju, kdy naposledy se mi něco takového povedlo. Možná v sérii IBU Cupu.
Daň za úspěšnou střelbu je však váš dlouhý čas na střelnici.
Klidně tam radši postojím o pět vteřin déle.
Ale dlouhá střelba vestoje v sobotní stíhačce vás možná připravila o druhý triumf v řadě po pátečním sprintu, nebo ne?
Ale já si to druhé místo vyhrála! Pro mě je to všechno strašný úspěch. I když mi ta cílová rovinka přišla jako parodie. Gössnerová s pěti tresnými koly a já s čistou střelbou finišujeme spolu a ona mě předjede. Když jsme sledovaly videozáznam, nevěděla jsem, jestli se smát nebo brečet. Veronika Zvařičová to řekla trefně: Ona běhá jako šílená.
Co vám k úspěšnému víkendu řekli rodiče?
Určitě jsou šťastni, ale zatím jsem s nimi nemluvila. Vložili do mě... Jak to říct? Vlastně všechno. Do letoška mě trénovali, dali mi dobrý základ. Jsem jim zavázaná.
Soukalová v sezoně 2013/13 |
Která gratulace vám udělala největší radost?
Asi od přítele Mirka. Když jsem v létě po nemoci běhala tak, že bych prohrála s i rekreačními běžci, a byla na dně, neustále mi věřil. Je pro mě velkou oporou.
První část sezony máte za sebou. Na co se teď nejvíc těšíte?
Až přijedu domů, sejdeme se celá rodina a chvíli bude klid. A jak se půjdu jen tak projet Jizerkama a kochat se krajinou. Dva dny si dám od běžek volno, ale víc asi nevydržím
V únoru vás čeká mistrovství světa na české půdě. Co udělat, aby vám skvělá forma vydržela do Nového Města na Moravě?
Těžko říct. Jsem mladá a uvědomuju si, že moje výkony asi nebudou pořád nahoře. Můj cíl je pořád stejný: udržet se do konce sezony do 25. místa ve Světovém poháru.
Ale očekávání fanoušků bude větší. Jste připravena?
Snažím se na to nemyslet. Je mi jasné, že na mistrovství bude tlak domácích diváků obrovský a teprve se uvidí, jak se s tím vyrovnám. Nechtěla bych lidi zklamat. Když vím, jak mi někdo věří, jsem vždycky lehce nervózní. Naštěstí to na startu opadne.
Trenér Šikola tvrdí, že pro vás i Veroniku Vítkovou bude nejdůležitější uchovat si vědomí, co všechno ve vás je, i kdyby se třeba chvíli nedařilo. Ale jak na to?
Já pořád čekám na ten strašně špatnej závod! Zatím jsem asi měla víc štěstí než rozumu. Jak budu reagovat potom, netuším. V minulých letech jsem byla víc neúspěšná než úspěšná, znám tu situaci, nebude pro mě nová. Ale i teď jsem v klidu. Jak říká mamka: Chleba stejně levnější nebude.
