Černá v Šikolově týmu zůstala i pro středeční štafetu v Ruhpoldingu, při střelbě musela jen jednou dobíjet a svým výkonem na třetím úseku pomohla k fantastickému třetímu místu.
Po takovém závodě jste si musela připadat trochu jak v "Jiříkově vidění"...
To trochu víc. Byla jsem mimo. Už na předávce od Gábiny Soukalové jsem vůbec nevěděla o světě, tam by se ve mně krve nedořezal.
V ten moment jste byla vidět v televizi a něco jste si povídala. Vzpomenete si, co to bylo?
Trenér Jindra Šikola si ze mě dělal legraci, že se mi klepou nohy, tak jsem mu říkala, ať už mě nechá být.
Kdy jste se vůbec dozvěděla, že do štafety v Ruhpoldingu naskočíte? Kouč mohl vybírat z pětice biatlonistek...
Já to věděla dopředu, už v Oberhofu, když Jitka Landová jela na vyšetření do Čech (ta v tamější štafetě žen bolestivě upadla a měla podezření na otřes mozku, pozn. red.). Bylo dohodnuté, že teď poběžím štafetu místo ní a Jitka se kdyžtak vrátí na sprint.
Ve střelbě jste si dávala na čas. Ale vyplatilo se, mířila jste nejlépe z celého kvarteta. Nicméně se divím, že jste dokázala udržet malorážku v potřebné pozici takovou dobu a zároveň prakticky nechybovat.
Hlavně jsem to nechtěla holkám pokazit. Je pravda, že střílím v závodě mnohem déle než v tréninku - jsem v něm hrozný perfekcionalista. Chci tam prostě ty zásahy mít. Oproti "ležce" si navíc ve "stojce" tolik nevěřím. Byla jsem nervózní, ale ne proto, že tam stojím tak dlouho. Byl tam velký hluk, na Němku vedle řvali diváci.
Co vám kolegyně po závodě na tenhle střelecký výkon řekly?
Pochválily mě, byly jsme nadšené. Já sama z toho všeho byla vyplesklá. Objaly jsme se, i slzičky ukáply.
Ani běžecky jste za mnohem zkušenějšími soupeřkami příliš nezaostala.
Jelo se mi suprově. Oproti Oberhofu, kde mi to moc nesedlo, jsem se tentokrát cítila příjemně unavená, a to mám ráda. Koukala jsem, že mi dokonce neujížděla ani Němka Bachmannová.
Když se člověk podívá na výsledky žen i mužů z letošní sezony, zdá se, že servismani odvádějí víc než stoprocentní práci...
Určitě, lyže jsme měli výborné. Mohla jsem díky tomu odpočívat déle než ostatní závodnice.
Co se dělo po závodě? Vzhledem k tomu, že vaše kolegyně čekaly další závody a vy jste se chystala zpět do Čech, jste těžko mohly nějak slavit.
Původně jsme se měli vracet už ve středu večer, ještě o půl jedné v noci jsem však seděla u počítače, odpovídala na e-maily a podobně. Taky jsme si pouštěly video z tiskovky a smály se tomu, pořád jsme něco řešily. Chodily jsme z pokoje na pokoj, pak nám přišli poblahopřát kluci... Vyráželi jsme nakonec až o půl čtvrté ráno, vůbec jsem nešla spát. Domů do Třebové jsem přijela asi ve dvanáct.
O víkendu budete závodit na mistrovství republiky juniorů v Jablonci. Které disciplíny vás tam čekají?
V sobotu sprint a v neděli stíhačka s pětivteřinovým intervalem startů.
Po Ruhpoldingu byste tam asi měla vážně pomýšlet na zlato.
Takhle jsem o tom neuvažovala. Budu se snažit makat, aby to dopadlo co nejlépe. Soustředím se však zejména na mistrovství světa juniorů v Obertilliachu.
Do Rakouska jedete hned potom. Na dorosteneckém mistrovství světa jste byla nejlépe šestá. Bude to mezi juniorkami těžší?
Konkurence větší bude. Těším se na vytrvalostní závod, tam je zřejmě největší šance se prosadit. V Obertilliachu to znám, byli jsme tam několikrát na soustředění. Mám radši roviny a sjízdné kopce než nějaké krpály zalamováky. Tady je velký kopec jenom jeden, to by mi mohlo vyhovovat. Chtěla bych se umístit do desítky.
Studujete dálkově na fakultě v Brně. Kdy děláte zkoušky?
Mám prodloužený semestr do konce dubna. Během sezony se tím nemá smysl vůbec zabývat; po ní to budu dohánět.
