V anketě o nejlepšího světového atleta jste porazil amerického sprintera Tima Montgomeryho, který vám díky svému světovému rekordu na 100 metrů překvapivě sebral vítězství v Grand Prix. Cítíte satisfakci?
To, co dokázal Tim Montgomery, je grandiózní věc. Ale faktem je, že i já jsem měl výbornou sezonu. Moje výkony byly stabilní a na velmi dobré úrovni. Samozřejmě jsem chtěl Grand Prix vyhrát. Směřovalo k tomu veškeré moje snažení. A všechno nasvědčovalo tomu, že se mi to podaří. Když se to nakonec nestalo, byl jsem udivený a zklamaný. Zvlášť když se ten závod konal v den mých osmadvacátých narozenin.
Jenže ve vaší disciplíně už dva roky nemáte konkurenci, to musí vaše velké soupeře z Keni mrzet, že? Jaký s nimi máte vztah?
S některými z nich jsme velmi dobří přátelé. Třeba s Bernardem Lagatem (v současnosti největší El Guerroujův konkurent - pozn. red.). Den před finále Grand Prix v Paříži jsme si zašli do marocké restaurace. Udělali jsme si mejdan. Dobře jsme se najedli, zpívali jsme a tancovali.
Vy tancujete?
Já jsem jinak velice rezervovaný. Tančím nerad, ale ten den jsem se odvázal. Tančil
|
Hicham El Guerrouj (Maroko) |
| Profese: profesionální atlet, běžec na 1500 metrů. Narozen: 14. září 1974 v Berkane. Úspěchy: Světový rekordman (3:26,00 z roku 1998) a trojnásobný mistr světa (1997, 1999 a 2001), druhý na mistrovství světa 1995 a olympiádě 2000. Drží také světové rekordy na míli, 2000 metrů a v hale na tratích 1500 metrů a míli. Kariéra: Považován za nejlepšího mílaře historie, nikdy však nevyhrál olympiádu. V roce 1996 upadl kolo před koncem, v roce 2000 ho Keňan Noah Ngeny předběhl v posledních metrech. Atlet roku 2001 a 2002. Soukromí: Vyrůstal s osmi bratry. Žije v Rabatu, má přítelkyni Aidu, která bydlí v Paříži. |
Olympiádu jste ještě nikdy nevyhrál. Líbí se vám, když se o vás říká, že jste nejlepším atletem historie, kterému se to nepodařilo?
Beru to jako určitý kompliment. Jsem rád, že jsem oceňován i jako nejlepší mílař historie. Ale pořád platí, že ke všem svým výhrám bych chtěl přidat vítězství na olympiádě.
Na olympiádě máte za sebou dva nezdary. V roce 1996 v Atlantě jste kolo před koncem zakopl o nohu vedoucího Alžířana Morceliho, v roce 2000 v Sydney jste prohrál sprint v cílové rovince. Jak vás ty porážky zasáhly?
Olympiádu jsem chtěl vyhrát odmalička, byl to můj velký cíl. V roce 1996 jsem byl ještě na začátku kariéry. Ale to, že jsem propadl v Sydney, byl pro mě velký šok. Byla to morální rána.
Ještě to bolí?
Byla to pro mě velice tvrdá lekce. V té chvíli jsem poznal, kdo z lidí z mého okolí jsou mí přátelé. Předtím se kolem mě točila spousta lidí. A po té porážce najednou zmizeli. Byl jsem na tom opravdu hodně špatně. Dokonce mi pomáhal psychoterapeut. Opravdu bych nechtěl, aby se něco takového opakovalo na olympiádě v Aténách 2004.
Přemýšlíte už o konkurentech? Co třeba váš krajan Yassine Bensghir, juniorský mistr světa?
Proč by na olympiádě nemohl vyhrát nějakou medaili? Ale bude důležité, aby nepodlehl penězům. Když je člověk mistrem světa, někdy se mu to stane.
Vy si do Atén chystáte pekelný program, chcete vyhrát závody na 1500 metrů i na pět kilometrů, což ještě nikdo nedokázal. Zvládnete to?
Mým skutečným snem je získat v Aténách dvě zlaté medaile, a smazat tak porážky z přecházejících dvojích olympijských her. A chci to vyzkoušet už na mistrovství světa v příštím roce. Je to nesmírně komplikovaná situace. Jeden den se běží finále na patnáctistovku, druhý den semifinále na 5000 metrů. Budu se snažit nabrat síly, pokusím se o to.
Proč to vlastně děláte?
Když se mi to nepovede teď, tak už nikdy. Cítím se na vrcholu sil.
Vím, že je to vysoký cíl. Ale věřím, že budu schopen ho zvládnout. Domnívám se, že jsem dost velký profesionál. A pomáhá mi Bůh.
Neodporuje si někdy víra s životem profesionálního sportovce?
Jsem věřící a praktikující. Věřím v Boha. Na druhé straně mám sport, což je velice tvrdá řehole. Nějak se to musí skloubit.
Co pro vás znamená řehole?
Žiju ve vojenské disciplíně. V deset vstávám, jdu na trénink, najím se, odpočinu si a jdu zase trénovat. Je to velice tvrdý režim. Ale přináší úspěchy. Samozřejmě jsou chvíle, kdy mám víc času si vydechnout. Setkávám se s přáteli, jdu do kina nebo do divadla. Na chvíli mohu na běhání zapomenout.
A jak konkrétně trénujete?
Promiňte, o svých tréninkových metodách se nebudu vyjadřovat příliš detailně. To je skutečně tajemství.
Co jste sportu musel obětovat?
Rád bych se oženil a měl děti. Ale prozatím to ještě nevyšlo. Zatím prostě nebyl čas.
Vy jste měl v Londýně přítelkyni, že? Platí to ještě?
Teď žije v Paříži. Ale jak jste se to dozvěděl?
Z internetu.
Tak to jste dobrý novinář.(smích)
A vy jste zase slavný, hrdina svého národa. Jak se vám žije s takovým postavením?
Odpovědnost je nesmírně vysoká, já si to uvědomuji. Snažím se podle toho chovat i ve svém soukromém životě. Aby se v něm odráželo, že tu odpovědnost nesu. Chci podávat dobré výkony. Jsem samozřejmě rád, že jsem svým způsobem hrdina.
Vaše soukromé aktivity jsou rozsáhlé. Pracujete jako velvyslanec OSN při UNICEF, v neděli jste po vítězství v anketě projevil soucit s trpícími v Palestině, Iráku a Afghánistánu. Myslíte, že můžete přispět k tomu, aby byl svět lepší?
Moje možnost změnit svět není tak veliká. My sportovci nejsme ve vládě, nejsme prezidenti. Ale mým úkolem je předávat určité poselství. Spočívá to v tom, že chci, aby lidé žili v míru, aby neumírali ve válkách. Aby si uvědomili, kolik dětí už ve válkách zemřelo. Je zapotřebí chránit děti, ať jsou jakékoliv víry. Ať se jedná o muslima, křesťana nebo žida.
Taky mluvíte o boji proti dopingu. Nedávno však měl však váš kolega z marocké reprezentace, steeplař Brahim Boulami, pozitivní vzorek na zakázané EPO. Jaký to mělo vliv na marocký sport?
Bylo to velice obtížné. Nikdy předtím jsme se s takovým problémem nesetkali. Nebyli jsme schopni na to reagovat. Chtěl bych předat poselství všem mladým lidem. Těm, kteří mě třeba obdivují: Tudy cesta nevede. Vzdejte se dopingu!
 Nejlepší světový atlet roku Hicham El Guerrouj pózuje fotografům v Praze na Staroměstském náměstí |
