Co udělalo semifinále na Roland Garros s vaším sebevědomím?
Hodně ho zvedlo. Zase jsem si dokázal, že můžu každého porazit a dojít kamkoliv. Takže do Wimbledonu vstupuju trochu jinak než loni.
S vyššími cíli?
Zase nejsem namyšlený, abych se hned začal dívat na los a zkoumal, s kým hraju čtvrtfinále (to by mohl být Roger Federer). Na zem mě vrátil první trénink na trávě: viděl jsem, že zase musím makat. Tady mi je k ničemu, že jsem hrál dobře na antuce.
Přesto jste na trávě neodehrál žádný přípravný turnaj. Každý rok jste jezdil do Halle. To jste byl letos po Paříži tak unavený?
Byl. Měl bych málo času a nestačil bych si odpočinout. Po takovém výsledku nemá smysl jet na turnaj, kde vás bude po kurtu honit někdo, kdo tam už týden trénuje. Byť by byl v žebříčku sto míst za vámi. Riskoval bych porážku a už by se to zase vezlo. Sebevědomí by bylo pryč. Když nejedete na turnaj připravený, je lepší se odhlásit.
Na druhou stranu jste byl rozjetý, měl jste formu, mohl jste ji využít. Nebo to takhle nefunguje?
Ne po grandslamovém turnaji, který vám sebere tolik sil. Nadal jel hned na turnaj do Londýna a prohrál brzy, Melzer dokonce ještě dřív. Dnes už to bez odpočinku nejde.
Takže jste po Paříži vůbec netrénoval?
V sobotu jsem se vrátil a na kurt jsem šel zase až ve čtvrtek, rovnou na umělou trávu. Potřeboval jsem zase dostat do tenisu chuť. Pak jsme v neděli odjeli do Londýna.
Už týden před Wimbledonem?
I v minulých letech jsem jezdil docela brzy a letos kvůli vynechání Halle ještě dřív. Během týdne jsem tu sehrál přípravné zápasy, které pořádají místní kluby. Ve čtvrtek s Hewittem, v pátek s Wawrinkou.
Jak dlouho trvá, než si tenista zvykne na trávu?
Na ni se snad ani zvyknout nedá. Člověk na ni vleze a buď mu to sedne a hraje dobře, nebo ne. Já potřebuju čtyři až pět dní. Spíš je důležitá příprava mimo kurt.
Co to znamená?
Hlavně si zvyknout na jiný pohyb. Na antuce se sklouznete, výměny jsou delší, takže je nutná fyzička, trénovat běhání. Na trávě je nejdůležitější odraz a první krok. Takže víc posiluju nohy: odrazy ze dřepu, výskoky na lavičku, přes lavičku, po jedné noze, po druhé. Míče skáčou níž, takže taky musím snížit těžiště těla. Na to mám cviky od docenta Koláře.
Vyšší hráči jako vy mají s tímhle na trávě problémy, ne?
Proto to říkám. Ta práce mimo kurt je pro mě důležitější, než že tu budu trénovat o dva dny déle. Menší hráči se sice líp hýbají, ale zase mají horší servis. To si nevyberete.
Měníte i styl hry? Po každém servisu asi na síť chodit nebudete.
To ne, ale určitě tam budu chodit víc než na antuce. Musím být ještě agresivnější, ale přitom nedělat jednoduché chyby. Na trávě nejde moc čekat, co udělá soupeř. Rozhodne první, maximálně druhý míč: dostat soupeře do běhu a zatlačit ho. Na trávě se špatně brání.
K tomu je důležitý i servis. V Paříži jste měl ze všech tenistů nejvyšší procento vyhraných výměn, když se vám povedlo první podání. Trénujete servis víc než dřív?
Budete se možná divit, ale míň. Už se neženu za tím, aby těch servisů bylo tolik, ale aby byly lepší. Dám jich v tréninku dvacet nebo třicet, ale záleží mi na tom, aby byl jeden jako druhý. Na každý se soustředím, jako by šlo o zápas. K tomu jsme zapracovali ještě na jedné věci. Na každém tréninku máme herní cvičení na první míč, o kterém jsem mluvil. Trenér mi vrátí servis a já hned útočím. Tak se učím soupeře zatlačit.
Na přelomu roku jste změnil i raketu ze značky Dunlop na Head. Jak důležité to pro vás bylo?
Trochu ano, ale zase bych z toho nedělal detektivku. I když to nebylo úplně jednoduché. Osm let jsem byl zvyklý na jeden typ a pak jsem se během pěti dnů musel rozhodnout pro jiný. Ten starý už jsem totiž nedostal.
Co je pro tenistu u rakety nejdůležitější?
Možná to vyzní banálně, ale to, jak ji cítí v ruce. Mockrát mi dávali novou raketu a říkali: Ta je dobrá, zkus ji. Tak jsem ji vzal a hrálo se mi hrozně. Musel bych si zvykat, což je u rakety špatně. Tady se nevyplácí být trpělivý. Před půl rokem jsem zkoušel čtyři nebo pět druhů. Tuhle jsem vzal, po čtvrtém bouchnutí do míčku jsem přestal hrát a řekl: Jo, to je ona, tu beru a s ní budu hrát. Nemusel jsem ji vyvažovat, předělávat, nic. Ale vážně tu raketu nepřeceňujte, jsou důležitější věci.
Třeba?
Třeba že už nejsem tak zbrklý a dokážu hrát výměnu déle, přitom ale pořád stejně agresivně. Co se naučím v tréninku, to se mi konečně daří dostávat do zápasů.
Změnil se nějak váš vztah k trávě od chvíle, kdy jste do Londýna přijel před sedmi lety jako junior?
Změnil, protože se změnila i ta tráva. Je pomalejší, míče skáčou výš, protože základ, ze kterého ta tráva roste, je tvrdší. Kdyby zůstal jako dřív, měl bych problémy. Balon se dnes víc zastaví, skočí nahoru, zpomalí a dá se hrát. Dřív byly kurty měkké, tráva hodně sjížděla a bylo to jen bum, servis, jeden balon, konec. Nedaly se hrát výměny.
S tímhle názorem asi nejste sám.
Nejsem, už ani antukáři nenadávají jako dřív. A příkladem je Španěl Ferrero, který tu byl už dvakrát ve čtvrtfinále.
Kdo je pro vás favorit?
Pořád asi Federer, i když i on už může prohrát s každým. Jako favorita ho asi vidí i pořadatelé, když ho nasadili jako jedničku. S tím souhlasím. Šestkrát tu vyhrál a druhý na světě je jen pár dní.
Co vy?
Samozřejmě první cíl je soupeř vprvním kole, což zní jako fráze, ale nemůžu ho podcenit.
Jistě, ale asi byste měl mít i vyšší cíle...
Mám. Jsem dvanáctý nasazený, což bych měl potvrdit. A až se dostanu na hráče, který je nasazený výš než já, tak to bude ten zápas, který rozhodne, jestli si odvezu super výsledek. Čili postup do čtvrtfinále.
