Na začátku zápasu jste si prohrál servis a udělal pár nevynucených chyb. Čím to?
Potřeboval jsem si trochu zvyknout na povrch a chytit rytmus. Od Roland Garros jsem nehrál soutěžní zápas. Navíc soupeř hrál nepříjemně, agresivně, výměny se snažil rychle ukončovat, což se mu i dařilo.
Zvykat jste si musel i proto, že jste letos vynechal přípravný turnaj v Halle?
Sebevědomí, které jsem si přivezl z Paříže, je pro mě důležitější než jeden vynechaný turnaj. Cítil jsem se dobře. Svoji normu, kdy jsem sebou na trávě dvakrát nebo třikrát praštil o zem, jsem si dneska splnil. Jinak ale tráva mé hře určitě sedí víc než dřív. Hlavně proto, že se v posledních letech zpomaluje.
V dalším kole vás čeká Němec Becker, tenista s velmi dobrým servisem. Co na něj nachystáte?
Půjdu na něj stejně jako v Paříži na Američana Isnera. O něm jsem taky věděl, že bude hlavně dobře podávat. I můj servis byl dneska dobrý, hlavně tedy od druhého setu.
V letošním roce jste ve statistikách vpředu nejen na servisu, ale i na returnu. Ten je asi na trávě taky důležitý.
Hodně důležitý. Možností, kdy můžete soupeře z returnu zatlačit, je tady daleko méně než jinde. Šancí je pár za zápas, a když se netrefíte, máte smůlu. Proto se na těch pár míčů musíte zkoncentrovat. Nebláznit.
Slýcháte tady svoje jméno častěji, než jste byl zvyklý? Spousta bývalých hráčů vás řadí mezi favority.
Sám jsem se s tím nesetkal. Ale dokážu si představit, co si ostatní myslí. Když byl Chorvat Čilič v semifinále Australian Open, taky se o něm najednou začalo víc mluvit. Hráč samotný to asi nepozná. Až když jde na kurt, chtějí se proti němu ostatní vytáhnout. Vyhecují se a chtějí ho porazit.
Vaše část pavouka je zajímavá. V prvním kole vypadl Wawrinka, problémy měli Federer i Davyděnko. Stihl jste to sledovat?
Jen Federera v televizi. Důležitý je ale výsledek, přebojovat první kolo. V druhém kole už může vyhrát snadno. A říká se, že když se takhle tenista vzpamatuje na začátku turnaje a přežije to, tak může dojít hodně daleko.
Vy jste vždycky Federera hájil, i když se mu moc nedařilo. Teď se na něj zase sype kritika. Pořád jste na jeho straně?
Jsem. Dokázal toho tolik, že by si zasloužil trochu víc úcty. Když se mu chvíli nebude dařit, tak co. Jeho kritici by si měli uvědomit, že není stroj a že nemůže každého vždycky zmydlit. Naopak by měli ocenit jeho soupeře a ne čekat, až prohraje, a pak se slávou tvrdit: "Je to tady, já to říkal." Samozřejmě, že ta jeho nadvláda jednou skončí.
Problém je, že v minulých sezonách jako stroj hrál. A těžko lze říct, že má nejlepší roky před sebou.
Jasně, vždyť už mu bude devětadvacet. Nemůže hrát pořád stejně. Někdo se snaží vyhrát jeden grandslam, on jich vyhrál šestnáct. To je číslo, které už napsané vypadá hrozně. Federer už nemusí nic dokazovat. Sobě ani ostatním.
