Co všechno vás potkalo?
V říjnu pád na kolečkových lyžích, zlomil jsem si palec. Po měsíčním velmi omezeném tréninku mi sundali sádru a já za dva dny při tréninku v Gällivare spadl a začal mít potíže se žebry. Asi po měsíci zjistili, že mám dvě zlomená. Tyhle velké komplikace jsem si začátkem zimy nastřádal.
Jak se funguje zlomenými žebry, aniž byste vědět diagnózu?
Funguje to tak, že to člověka strašně bolí a všem říká, že to nemůže být jen naražené. A snaží se absolvovat co nejvíc vyšetření. Bohužel to trvalo měsíc, takže jsem třeba týden netrénoval, pak doktoři řekli, ať to jdu zkusit, a za dva dny jsem zjistil, že to je pořád špatné.
Takže co vy a Nové Město?
Těším se. Nové Město bylo jedním ze dvou důvodů, proč jsem se po mistrovství světa ve Falunu rozhodl pokračovat. Bohužel zdravotní problémy mě ještě letos nepustily na start v žádném závodě. A i start v Novém Městě je velmi nejistý, rozhodovat se budeme úplně na poslední chvíli. Budu tam stoprocentně, v rámci svazu lyžařů je naplánovaná autogramiáda. Nejpozději ve čtvrtek nebo v pátek ráno padne rozhodnutí, jestli se postavím na start, byť to s tím dlouhým výpadkem není ideální, anebo jestli tam budu jen v roli diváka.
Žebra jste si zlomil skoro před dvěma měsíci. Jaká je teď vaše forma?
Začal jsem lyžovat minulé úterý, což je samozřejmě velmi málo. Za takhle krátký čas dvouměsíční výpadek nevymažete. Pokud se teoreticky na start postavím, bude to spíš pro účast, abych si zazávodil zhruba po třech letech doma v distančním závodě. Nebudu moct reálně pomýšlet na slušný výsledek. Bohužel, ale je to tak.
Váš syn Matyáš na dětské olympiádě skončil v mladších žácích sedmý. Co vy na to?
Je skvělé, že se mu podařilo nominovat na tuhle velkou akci. Jednoznačně neměl medailové ambice. U něj zatím vítězí jiný sport než lyžování, fotbal. Ale jsem rád, že díky olympiádě se o to víc zakousnul do lyžování.
Jak jste si závody v roli diváka užil?
Líbili se mi všichni běžkaři. Bylo vidět, že děti chtějí sportovat, že je to baví. A to je hlavní. Nikde není napsáno, že za deset let ti, co byli poslední anebo se nenominovali, nebudou porážet dnešní vítěze. Jednou jim můžou ještě vypráskat kožich. Já sám toho byl příkladem. Výsledkové listiny jsem si prokousal hezky odzadu, v popředí jsem se začal objevovat kolem šestnácti sedmnácti let. Do té doby nebyl problém končit od 40. místa níž.
Vy jste neměl chuť si trať na golfovém hřišti vyzkoušet?
Záměrně jsem si lyže nevzal, protože jsem přesně věděl, že by mě mohly svrbět nohy a mohl bych závodit. A já mám přitom s ohledem na Nové Město tréninkové volno. Navíc když jsem přijel, říkal jsem si, že tady bych snad nechtěl závodit ani já (smích). Pro takovou věkovou kategorii byla trať hodně těžká, po startu hned dlouhý kopec, pak docela technické zatáčky dolů a další prudký kopec. Bylo vidět, že s tím bojují. Ale věřím, že si to užil každý včetně posledního.
Jak vás nadchla dětská olympiáda?
Je to dobrý počin od olympijského výboru. Dětská olympiáda není jen o závodění, ale i o setkání sportovců ze všech krajů, utvoří se nová přátelství. To je hlubší myšlenka olympiády.
Olympijská pohádka. Užil si ji i Bauerův syn Ráno počasí, že by Yettiho nevyhnal, pak se náhle vyjasnilo a malí běžkaři se kochali pohledem jako z filmového Mrazíka. V pohádkových kulisách včera vypukla VII.zimní olympiáda dětí a mládeže pod patronátem Ústeckého kraje. „Konečně máme zimu,“ rozhlížela se po zasněžených kopcích na Cínovci nedaleko Teplic a stromech romanticky obalených sněhem Jana Michlová, ředitelka závodu v běžeckém lyžování. „Je tady dvacet až třicet centimetrů uježděného sněhu,“ blažilo ji. Nechybělo nic. Už tenhle závod měl všechno, co velké světové poháry. Usměvavé vítěze i uplakané poražené, kteří v cíli vysílením zabořili obličeje do sněhu. Hlasité fanoušky, třeba škvrňata z mateřské školky Dubánek v roztomilých oblečcích sněhuláků. Rodiče, kteří nosili foťáky, zvony a trubky na fandění, vlajky či termosky s čajem. Pořadatele, díky kterým všechno plynulo, jak mělo. A v tomhle lyžařském ráji pobíhal modrý kulatý maskot Bambu. „Není to jen o závodění, ale i o setkání. Utvoří se nová přátelství, to je hlubší myšlenka olympiády,“ cítí olympijský medailista Lukáš Bauer, který měl ve startovním poli svého syna. Jeho Matyáš dokončil závod mladších žáků na 7. místě. „Lyže mě baví, ale fotbal za Ostrov víc. Tátovi je to zatím fuk,“ pousmál se sportovec, kterému bude 12 let a v obličeji slavného tátu nezapře. Starší z Bauerů tvrdil: „Je skvělé, že se synovi podařilo nominovat na tuhle velkou akci. Neměl ambice na medaile, u něj zatím vítězí jiný sport. Ale díky téhle olympiádě se o to víc do lyžování zakousnul.“ Na Cínovci zválcoval konkurenci Liberecký kraj, vyhrál všechny čtyři kategorie. „Ale mně se líbili i ostatní. Je vidět, že děti sportovat chtějí, že je to baví,“ zaujalo Bauera. Na golfové hřiště, kde byla vytyčená trať, si běžky záměrně nevzal. „Svrběly by mě nohy, jenže mám tréninkové volno. Navíc když jsem viděl tu hodně těžkou trať, říkal jsem si, že tady bych snad ani závodit nechtěl. Ale myslím, že si to všichni užili.“ |
