"Loňský rok jsem spíš bojoval se zdravím. O to víc mě vítězství těší," říká Lukáš Bauer.
Jaký byl uplynulý rok?
Jak říkám. Na začátku jsem bojoval spíš se zdravím. I když mi na mistrovství světa v Sapporu jen těsně utekla medaile. Asi mi pomohl parádní začátek letošní sezony. A prvních pár dní Tour de Ski.
Kterou jste pak vyhrál a zaplavil všechny noviny. Neměl jste toho zájmu o vás chvílemi dost?
S tím jsem musel počítat. Povedl se super výsledek, po olympiádě můj největší v kariéře. Hodně lidí se chce se mnou setkat, potřást rukou.
A zájem novin?
Od deníků jako jste vy až po ženské časopisy. První dva týdny po Tour toho bylo samozřejmě hodně. Teď už se snažím moc se v novinách neobjevovat... Je ale dobře, když jsem vidět. Beru to tak. Žádost o rozhovor neodmítnu.
Těch před blížícím se Světovým pohárem v Liberci asi zas přibude.
Zatím mi to nechybí, užívám si (smích). Větší zájem mi ale problém nedělá. Snad jen když někam pospíchám, to zná asi každý. Pak musím řešit, jak dát slušně najevo, že spěchám. Nechci, aby to vypadalo, že je Bauer nafoukaný a nechce se s nikým bavit (smích).
V anketě jste mimo jiné předčil i Milana Šperla, vašeho kolegu z reprezentace. Ukážete poraženému na prstech "elko"?
Teď už se to moc nedělá. Čeká se na další blbost (smích). Jak signál vznikl? Kdysi ho vymysleli sprinteři. Nejvíc se používal jako pozdrav Aleši Razýmovi, který se neprobojoval do nominace na mistrovství světa do Sappora.
Znáte ještě někoho dalšího z vašich konkurentů v anketě?
Pár lidí tu znám, Nemůžu si ale pamatovat všechny sportovce. Sleduju je spíš podle nominací na sportovce měsíce. Že bych ale chodil pravidelně na zápasy hokejistů Energie, na to čas opravdu nemám. Bohužel.
Koho z regionu kromě Milana Šperla sledujete?
Všimnu si, když Martin Pejsar udělá v triatlonu nějaký výsledek. Znám i Honzu Kubíčka. Je to Karlovarák, jen nevím, za jaký oddíl teď závodí.
Neodletěl jste s reprezentací do Kanady, byl jste nemocný. Už je to v pořádku?
Když člověka potká nemoc uprostřed sezony, to není zrovna příjemná věc. Proti minulým sezonám je to ale můj první problém se zdravím. A důležité je, že přišel až po Tour.
V době, kdy už vlastně máte největší cíl sezony za sebou.
Když se už nic dalšího nepovede, stejně budu sezonu hodnotit velmi dobře. To si můžu teď klidně říct. Závody ve Světovém poháru i Tour, bodový náskok, který mám. I kvůli tomu jsem nemoc lépe snášel. Do Kanady bych se strašně rád podíval, ale na druhou stranu: potrénuju, dám se do pořádku. Zkusím se dostat do formy.
Běžky? To je moc zdlouhavý, říká sprinter ZichChodov - "Bílej černoch." Tak o sobě s úsměvem vypráví šestnáctiletý sprinter. Ze školního hřiště v Chodově vylétl až do finále hladké stovky na mistrovství světa. Před ním se to žádnému z Čechů nikdy nepovedlo. V anketě jeho výkon ocenili i čtenáři, kteří Zicha pasovali na korunního prince krajského sportu v uplynulém roku. "Sledovat Lukáše Bauera na lyžích, to je paráda," říká o svém přemožiteli v anketě. Moc času v nabitém programu zimní sezony neměl. "Občas jsem mu ale zafandil," směje se. "Líbilo se mi, jak Čech to všem soupeřům takhle nandavá. Docela mě pak mrzelo, když se pak začalo mluvit o tom, že bere dopink." Není divu. To je i v atletickém světě mimořádně citlivá záležitost. "Člověku se začne dařit, a hned se za tím něco hledá." Sám má vrchol sezony v létě, zimu moc nemusí. Stejně jako běžky. "Nebaví mě to," přiznává. "Je to na mě moc zdlouhavý." Přesto se ani on běžkám nevyhnul. "Na základní škole jsme na nich občas jezdili." Na lyžařském výcviku si Zich dokonce zazávodil. "Byl jsem skoro poslední," směje se. V televizi se na lyžování ale rád podívá. "Nejvíc mě baví dlouhé tratě s hromadným startem. Víc se tam závodí." Na co by se zeptal Lukáše Bauera? "Nechte mě chvilku přemýšlet," zamumlá. Ale za chvilku už dodá: "Jak často musí trénovat?" Usilovný trénink. Tahle věc oba spojuje. Bez něj by Bauer nevyhrál Tour de Ski, Zichovi pomohl dostat se mezi atletickou smetánku. "Lidi se o mě teď víc zajímají," všímá si. Kdo je Václav Zich, to teď ví v jeho Chodově asi každý. Podobné to je i s konkurencí. Minulý týden si letos poprvé zazávodil. "Teď budu hostovat v jednom španělském klubu," prozrazuje. O víkendu se stěhuje do Valencie. Odletí v pátek a v neděli se zas vrátí. Původně měl šestnáctiletý mladík nastupovat ve Španělsku ještě za juniory. "Jenže jsem teď dobře zaběhal, tak mě přeřadili do chlapů." Že se posunul o patro výš, to Zich neřeší. "Bude to pro mě zkušenost. Kromě závodění to bude hodně o cestování. Na všechno se musím pořádně připravovat." Trénink ale kvůli premiéře mezi muži upravovat nebude. "Všechno směřujeme k mistrovství světa," říká rezolutně. Sportovec roku očima Václava Zicha |
