Když byl ještě šestiletý klouček, kamarádi se hlásili na basketbal a on se hned přidal k nim. A už u něj zůstal. Basketbaloví trenéři záhy věděli: "Ten kluk má talent."
Kiršbaum sice jako malý ještě koketoval s fotbalem, ale v jeho životě ústřední roli hrál právě basketbal. Vděčí mu za mnohé. Procestoval s ním část Evropy, zahrál si proti nejlepším domácím hráčům a katapultoval se i do reprezentace. Teď díky němu i svým výkonům mohl přijímat gratulace za 1 800 nastřílených bodů během kariéry. "Vůbec jsem to nesledoval a dočetl jsem se to až v novinách," říká dvaatřicetiletý pivot Sokola Hradce Králové.
Jaké plány jste měl původně s basketbalem?
Nikdy jsem neměl v úmyslu jít jen po tom, abych se dostal do NBL a reprezentace. Basket mě zkrátka bavil. V mladším dorostu jsme začali vyhrávat republikové soutěže, sledovali nás skauti a na to už jsem dostal nabídku do Děčína. Odtud šla cesta dál až do hodně širšího kádru reprezentace. Také to se počítá.
Jak vzpomínáte na Děčín?
Působení v Děčíně mi přineslo mnoho dobrého. Začínal jsem tam i s některými současnými hráči Hradce Králové, mám tam spoustu kamarádů, a dokonce jsem si tam našel manželku. A také jsem se podíval s týmem do Ameriky na menším herním turné. Moc rád na ty roky vzpomínám.
A tam jste se také potkal s trenérem Pavlem Budínským, který je rodákem z Jičína. Hodně vás ovlivnil?
Trénování za Pavla Budínského mi dalo v kariéře asi úplně nejvíc. Má svůj způsob trénování - je hodně otevřený, využívali jsme často i video a nutil hráče o basketbalu hodně přemýšlet. Jeho přístup a příprava mi kolikrát v kariéře pomohly. Vyzrál jsem, byl jsem zvyklý dívat se na herní situace i jinak.
ProfilTomáš Kiršbaum
|
Dnes tyto zkušenosti coby harcovník zúročujete ještě v Hradci Králové. Co vám basketbal na této úrovni ještě dává?
Radost ze sportu a basketbalu vůbec. Vedeme ligovou soutěž a já si nic jiného ani nemůžu přát.
V hradeckém mužstvu plníte úlohu veterána. Jak se cítíte mezi mnohem mladšími hráči?
Úplně sám nejsem. Ještě jsou tam dva další okolo třiceti let. Na hřišti i mimo něj se snažíme ty mladé usměřňovat. Mají na nás starší pořád nějaké žertíky, ale my si nenecháme nic líbit a vracíme jim to. Oni tedy také ne. Pořád si říkáme "dědkové" a "děcka". V pokutníku však tyhle narážky zakotvené nemáme. Avšak ti mladí kluci to myslí v dobrém.
Letos vám mohli pogratulovat k vašemu střeleckému počinu - 1 800 bodů v kariéře. Jak si považujete takové vizitky?
Když se na to člověk podívá do statistik, je příjemné ji sledovat. Pohlížím na ni jako na hezké zhodnocení mé basketbalové kariéry. Měl jsem během let velké štěstí na to, že mě nepotkávala těžká zranění. A to ještě nechci končit a byl bych rád, kdyby bodů na mé konto přibylo ještě víc.
Kterých počinů si vážíte nejvíc?
Třeba 55 bodů v jednom zápase. To bylo ještě v dorosteneckých letech. A hodně vysoko stavím i 37 bodů z loňské sezony v derby proti Trutnovu. Lidé mi tenhle výkon často připomínají. Ale nejradši mívám zápasy, které rozhodnu v závěru. Dlouho mi potom zůstávají v paměti a jsou euforické pro celý tým.
Chcete zažít postupovou euforii do NBL s Hradcem?
Šel bych do ní jen s Hradcem. Sním o tom, ale v klubu je situace taková, že jsme závislí na příchozích hráčích z Pardubic. A vůbec nevím, jestli bych postup stihl ještě za mé hráčské kariéry. Netuším, jak dlouho ještě budu hrát, to bych mohl hrát do důchodu. Každopádně Hradec si zaslouží mít tým v nejlepší lize.
