Lepšího dirigenta svého mladého týmu si v JBC MMCITÉ Brno ani přát nemohli. Štěpán Vrubl patřil mezi českou rozehrávačskou elitu, s reprezentací si zahrál na mistrovství Evropy a i ve svých šestatřiceti pořád stačí mladším soupeřům. "Kdyby ne, tak už sedím jenom v hledišti," podotýká.
Ta chvíle už se blíží, zatím je však Vrubl tahounem prvoligového celku, který se snaží vrátit Brnu nejvyšší soutěž Mattoni NBL. "Liga v mužském basketu do Brna patří, což je vidět i teď, kdy na nás v ‚Národce‘ chodí plná hala. A to se nám některé zápasy nepovedly," sděluje hráč, mládežnický trenér a student v jedné osobě.
Platí u basketbalového rozehrávače, že s věkem zraje?
Všechno je spojené se zdravím. Když vám tělo aspoň částečně funguje, tak věk až tak důležitý není. Někteří kluci už jsou samozřejmě rychlejší, to nezastavíte, ale pokud po zápase můžu v klidu vstát a jít na trénink, tak je to v pohodě.
Čím nahrazujete chybějící rychlost?
U rozehrávačů obzvlášť platí, že věk přidává zkušenosti. Časem víte, co si můžete dovolit, co je zrovna ve hře potřebné a jak by se měla vyvíjet.
Jak dlouho plánujete vydržet na palubovce?
Já už jsem nechtěl hrát ani letos. Po loňské sezoně v Plzni jsem byl dost unavený, bylo tam hodně cestování, těžko jsem zvládal skloubit své povinnosti se školou a už jsem byl chvilkami i otrávený. Nakonec jsem se nechal přemluvit, ale tohle bude na 99 procent moje poslední sezona.
Co vás přimělo prodloužit si kariéru?
Vrátil jsem se domů a zvažoval jsem, jestli bych si ještě někam chodil zahrát. Tady se vyselektovala celkem dobrá parta kluků, se kterými není problém zajít po tréninku něco probrat. Zdravé jádro je vždycky důležité, to se mi tady líbí, a proto tady hraju.
Většinu kariéry jste strávil v nejvyšší soutěži. Jaká je první liga?
Zas takový rozdíl mezi prvními čtyřmi týmy a spodkem "Mattonky" není. Samozřejmě toto je čistě amatérská soutěž, a když máte peníze, můžete si dovolit zaplatit víc kvalitních hráčů. Poměr cena a výkon v tomto případě funguje.
Když hraje bývalý fotbalový reprezentant nižší soutěž, tak poutá dost pozornosti. Jak je to u vás?
Já to moc nevnímám, snažím se vnímat hlavně sebe a náš tým. Ale ne vždy se mi to úspěšně daří. Blíž bych to nechtěl komentovat.
Váš tým je hodně mladý. Jak se v takovém kolektivu cítíte?
Mně vyhovuje, že kluci běhají, a já se jim to snažím dávat.
Teď je váš tým na pátém místě, ale začátek se mu nepovedl. Co bylo příčinou?
Jde o úhel pohledu. Někdo může říct, že to bylo v trenérovi a po jeho výměně to funguje. Ale nám chvilku trvalo, než jsme se sehráli, než se ustálilo, kdo, jak a s kým bude trénovat. Na začátku to bylo dost divoké a hektické. Změna trenéra tomu asi přispěla, ale nebylo to jenom jím.
Kam by to JBC letos mohlo dotáhnout?
"Národka" je hrozně vyrovnaná. První dva mančafty - Sparta a Hradec - používají kluky z "Mattonky" víc než my, ale hlavní je dostat se do play-off. Pokud tam přejdeme přes první kolo play-off, tak už se může stát cokoliv.
Brněnský mužský basketbal je v posledních letech prokletý a už dvakrát přišel o nejvyšší soutěž. Jak se na to díváte?
Je mi smutno z toho, že někteří lidi nejsou ochotni si sednout a táhnout za jeden provaz. Ale doufám, že se to nějak pohne, protože je tu snaha z více stran. Už se to rýsovalo dva roky po sobě, tak doufám, že to konečně klapne a "Mattonka" se sem vrátí. Když ne sportovní cestou, tak jinou.
Kde je podle vás v Brně problém? Basketbal tu má tradici, je o něj zájem, ale nejvyšší soutěž tu chybí.
Dnes je basket spojený s penězi. Pokud tu nebudou a nenajdou se lidi, kteří tomu pomůžou, tak to zůstane, jak to je. Platí přímá úměra: máte víc peněz, můžete hrát líp. Samozřejmě by se dal hrát za míň peněz spodek "Mattonky", ale nemyslím, že zrovna po tom lidi prahnou.
Ublížily hodně brněnské pověsti nedávné dva krachy klubů?
Jenom řeknu, že je to ohromná škoda. Prostředky tu byly, akorát se vynaložily špatně. Podle mě se to dalo udělat líp, ale po bitvě je každý generál.
Kromě hraní se věnujete i dětem. Kdy jste začal s trénováním?
To už je delší čas. Na fakultě jsem si k bakaláři a magistrovi udělal i trenérství. U toho jsme měli povinné trénování, takže se to táhne už asi pět let, ale žádný svůj tým jsem neměl, protože jsem hrál "Mattonku". Teď mám na starosti kategorie do 14 a do 15 let, na střídačku s nimi trávím každý víkend. K tomu ještě hraju a dělám si doktoranda na Masarykově univerzitě, kde taky něco málo učím.
Jak vás baví trénování?
Krásné na tom je, že u těch dětí vidíte posun. Když máte chlapy, tak můžete vykládat něco o taktice, ale jsou to hotoví hráči. Mě hrozně baví, když se děti něco naučí a navíc samy mají radost z toho, že jim to jde. To mě celkem baví.
Jakou roli v klubu plní Miki Pospíšil?
Funguje tady jako šéftrenér, dělá rozhodnutí, chodí dozorovat na tréninky, radí nám trenérům. A na zápasech áčka dozoruje z vrchní řady a sem tam něco zakřičí.
Jenom sem tam?
Už to není tak horké, jak to bývalo v minulosti. (úsměv)
Snažíte si od něj jako od trenéra něco vzít?
Stoprocentně. Má spoustu zkušeností a vychoval spoustu hráčů, takže by od nás bylo hloupé, kdybychom ho neposlouchali nebo si z toho nechtěli něco vzít. To bychom byli sami proti sobě.
Láká vás trénovat muže?
Láká mě trénovat, proto jsem to vystudoval, a hlavně mě to baví. Kam mě to v budoucnu zavane, to uvidíme. Ale teď jsem spokojený.
Vyrůstají v Brně pořád basketbalové talenty?
Je tady trošku mezera. Prokop Slanina jako obrovský talent odešel do Itálie, v extralize devatenáctek máme reprezentanta Mariana Hrabovského, ale chtělo by to houšť. Kdyby každý rok dva tři dorostenci zasáhli do chlapů, bylo by to ideální. Nemuselo by se nikam sahat, hráče bychom si sami vychovali.
Chodíte s basketbalistkou brněnského Imosu Veronikou Vlkovou. Bavíte se doma o sportu?
Jasně že to probíráme, ale snažíme se to nepřehánět, ať z toho oba nezblbneme.
Říkáte, že se chystáte končit. Nezviklala by vás ani možnost zahrát si v Brně nejvyšší soutěž?
Já už bych se radši kolem týmu pohyboval jinak než v trenkách. Hrát už určitě nebudu. Ještě v této sezoně se mi ozvaly dva tři kluby, ale hnedka jsem to shodil. Chci trénovat a dodělat školu, na hřišti už jsem si zablbnul dost.
