„Nemohl jsem pořádně dýchat, plíce mě bolely. Původně jsem si myslel, že to je viróza, ale přetrvávalo to déle, tak jsem šel na plicní,“ popisuje Pospíšil. Rozbor krve však ukázal pravou příčinu obtíží. Basketbalista prodělal další vyšetření včetně CT a ultrazvuku celého těla, osm dní strávil v nemocnici.
„Začali mi tam ředit krev a to platí dodneška. Beru na to prášky a každý týden mám odběry, kde se posuzuje naředění. Zatím je stabilní, což je dobře,“ líčí hráč, kterého čeká kontrolní vyšetření ve druhé polovině prosince.
Spouštěcím mechanismem choroby mohla být třeba i jen obyčejná modřina utržená v nějakém utkání nebo na tréninku. „Ta příčina je nedohledatelná, mohlo to být víc věcí. Ale zvýšené dispozice k tomu nemám, spíš to byla souhra okolností,“ říká Pospíšil.
Na první pohled závažná diagnóza mu nebere optimismus. „Cítím se v pohodě, nic mě netrápí, jen to, že netrénuju a nehraju. Bez basketbalu je to blbé, nemám aktivitu,“ říká.
Když sám nemůže bojovat na hřišti, snaží se alespoň povzbuzovat spoluhráče. „Chodím v podstatě na každý trénink a jezdím s týmem na všechny zápasy. Co bych taky dělal jiného. Máme tam nového hráče, tak pomáhám i s překládáním,“ líčí Pospíšil.
Čerstvá akvizice Beksy, 22letý Američan Matthew Hezekiah, se mu zamlouvá. „Přece jen, když nám chybějí tři podkošoví hráči (vedle Pospíšila momentálně také Ondřej Kohout a Tomáš Šoukal), přidává to minuty ostatním. Někdo musí hrát i 35 minut, a to se nedá dlouhodobě vydržet. Matt ukázal, že může pomoci, je dobrá volba,“ míní Pospíšil.
Jak to vypadá s jeho návratem? „To zatím nejde říct. Ale doufám, že mě to ve vrcholovém sportu limitovat nebude,“ věří pivot, jemuž je velkou oporou přítelkyně Kamila. „Byla z toho původně víc špatná než já. Hodně mě podporuje, moc jí za to děkuju,“ říká Pospíšil.
