V pondělí měla narozeniny, ovšem ona je svým způsobem zvyklá na dvojí oslavy. „Jednou jsem dokonce dostala padesát růží a ještě jsme vyhrály Euroligu. Nádherné!“ říká Natália Hejková.
Právě v době jejích jubileí vždy vrcholí ženský evropský basketbal. Na euroligovém trůnu, pozici pro nejlepší tým kontinentu, slovenská odbornice už stála dvakrát s Ružomberkem a dvakrát se Spartakem Moskevská oblast. Pokus o číslo pět přichází nyní s USK Praha. „K Praze mám vztah od dětství,“ přiznává Hejková - a mluví o ruských kořenech, návykových výhrách i o tom, jak trenérka reaguje, když jí hráčka oznámí, že je těhotná.
Takto za vámi v březnu přišla Eva Vítečková, hvězda USK. Myslíte, že takovou situaci zvládnete lépe než muž-trenér?
Měla jsem výhodu, že jako žena jsem to tušila. Takže když mi to Eva říkala, neudeřil do mě blesk z čistého nebe. Ona sama se smála. Já jí řekla: Tušila jsem to. A Eva: To jsem si myslela. Chlap by to přece jen asi neodhadl.
Basketbalová událost v Praze: USK hraje o titulBasketbalistky ZVVZ USK Praha prošly poprvé v klubové historii do Final Four Euroligy, nejprestižnější klubové soutěže kontinentu. Navíc se bude hrát na jejich půdě: ve zrekonstruované hale Královka na pražské Letné. V pátek se hrají semifinále Kursk – Jekatěrinburg (15.00) a USK – Fenerbahce (18.00), v neděli jsou na programu duel o bronz a po něm finále. |
Těhotenství je dar - a na druhou stranu před zásadní událostí přijdete o oporu. Rozporuplné, že?
Samozřejmě jsem si nemyslela, že se to stane před vyvrcholením sezony a největší událostí pro náš klub, je to velká ztráta. Ale na druhé straně jí to strašně přeju. Uspořádat si osobní život není pro hráčky nikdy jednoduché.
Už jste to naznačila: má to žena s ženským kolektivem snazší?
V podstatě je jednodušší najít si k nim cestu. Můžu se zeptat, co večer vaří, nebo se pobavit o módě, to chlap nemůže. Možná v tom je výhoda v navázání bližšího kontaktu.
Platí dál vaše pravidlo: cukr a bič, ale s převahou cukru?
Tak to předtím nebylo, až v poslední době. Teď už nejsem takový terorista (směje se). Asi to vzniklo tím, že nyní dostávám hotové hráčky, nemusím si budovat kádr od patnáctiletých holek. Dřív to bylo jiné.
Trénujete od roku 1987. Je v profisportu čas na přátelství, na osobní vztahy? Sledujete, co svěřenkyně dělají, zda mají rodiny?
S některými jsme v kontaktu více, s některými méně. Jedna mi třeba dělá daně. Před měsícem tu zase byly hráčky, které jsem vedla před 25 lety, a šly jsme do divadla. Vztahy jsou, dá se říct, kamarádské.
Ale už jste se i spálila, že?
Po aféře před olympiádou v Sydney (Hejková odešla od slovenské reprezentace, když svaz vyhodil jejího blízkého spolupracovníka) jsem si řekla, že už nikdy nenavážu s hráčkami žádné nadstandardní vztahy. Že když zavřu dveře v hale, končím. Ale ono to tak nejde. Když mají důvěru, řeknou mi více, než se obyčejně s trenérem probírá.
Ač jste kdysi v nadsázce řekla, že jste trenérský žoldák, i k USK máte citový vztah, ne?
Je to klub, kde jsem působila jako hráčka - navíc sídlí v Praze, k níž mám vztah od dětství. Moje první „zahraniční“ nebo snad „služební“ cesta, kdy mi nebyl ani rok, vedla za babičkou do Prahy. Vždycky to byl můj druhý domov. I do Ružomberku jsem šla na dva roky s tím, že se vrátím do Prahy; jen ta přestávka trvala dvacet let.
Praha je srdeční záležitost?
Nejde jen o to, že jsem tu hrála. Mám k Praze i rodinné vazby, cítím se tu velmi dobře.
Do vašeho života vstupuje i Rusko. Vaše babička odsud utekla do Prahy, s Ruskami máte jako asistentka evropský titul a olympijský bronz... Osudová země?
Asi je to tak. Hráčky působící v Rusku znám nejlépe, řadu z nich jsem trénovala. A protože ve Final Four v druhém semifinále hraje Jekatěrinburg a Kursk, s Ruskami se utkáme - ať o bronz, nebo o zlato.
V Moskvě jste trénovala Spartak i Dynamo, pořád vládnete ruštinou? Za ni vás tam chválili.
Tím, že v Rusku nejsem, mi jazyk trochu odchází. V Praze nemám ruskou televizi, ale doma na Slovensku ji stejně momentálně ignoruji. Nebo jinak: bojkotuji. Hlavně zprávy.
Euroligu jste vyhrála čtyřikrát. Byl některý titul nejkrásnější?
Každý je jiný. U prvního s Ružomberkem nikdo nepočítal, ale přišla šance, tak jsme ji chytily. Druhý jsme získaly doma na Slovensku, navíc po dvou prodlouženích - úžasné, na to nikdy nezapomenu. Se Spartakem jsme v semifinále vyřadily v derby favorizované CSKA... Vždycky to mělo náboj.
Jsou výhry návykové? Jen národních titulů máte celkem 17.
Určitě. Ale úlohu hraje i povaha. Já ráda vyhrávám; klidně i v kartách.
Jak dlouho ještě plánujete vítězit? V Česku momentálně s USK de facto nemáte konkurenci.
Když se bude dařit... Ale co se týká mě, uvidíme, jak mi bude sloužit hlava a zdraví.
Mimochodem, než jste začala s výhrami, vystudovala jste práva v Praze. Vrátíte se k nim někdy?
Už nikdy. Navíc jsem absolventka neplatného práva
Pomohla vám aspoň práva nějakým způsobem v basketbalu?
Nemyslím si. Jsem racionální, logicky myslící člověk. Tvrdili mi, že se mi tohle v právničině bude hodit, ale moc jsem se v ní neohřála.
