Dvakrát v průběhu čtyřiadvaceti hodin předstoupil v Bělehradu Tomáš Satoranský před české novináře. Mezi neděli a pondělí se totiž vklínila zásadní zpráva o tom, že míří do NBA do celku Washington Wizards.
„Můžu říci, že jsme se s Washingtonem domluvili na ústní dohodě. Nemůžu se vyjadřovat konkrétněji, dokud vše nebude oficiální. Procedur je spousta, než se dojde k oficiální dohodě, podpisu,“ uvedl Satoranský. „Což nemůžu řešit na tomto turnaji; myslím, že by to ani nebylo dobře vůči týmu a tomu, kvůli čemu v Bělehradu jsme. Nechtěl bych se dostat do takovéto situace.“
O tom, zda se potvrdí zámořské informace o tříleté smlouvě na 9 milionů dolarů, zatím logicky hovořit nemohl. O dalších věcech už ano.
Tomáši, sluší se pogratulovat?
Zatím bych úplně negratuloval. Došli jsme k ústní dohodě, ale oficiálního nic není. Gratulace nejsou na místě do doby, než se všechno potvrdí.
Majitel Wizards Ted Leonsis nedávno řekl, že vás v Evropě nechávali vyhrát a že se ukáže, zda nadešel správný čas. Nadešel?
Myslím, že si žádný basketbalista ani člověk nikdy nemůže být jistý, jestli to tak skutečně je. Je třeba dávat na pocity. A já jsem cítil, že od doby, co mě draftovali, jsem se v Evropě vyhrál. Uvidíme, jestli je správný čas odejít.
Co pro vás NBA, pokud vše skutečně klapne, znamená?
Je to naplnění mého snu; byl tam vždycky, od chvíle, co jsem začal hrát basket. To je pro mě osobně nejdůležitější. Je to další možnost se zlepšovat, nová motivace.
Jaké jsou podle vás největší rozdíly mezi NBA a Evropou?
Určitě v atletičnosti, styl je samozřejmě jiný. Rychlejší basket to úplně není, ale je postavený víc individuálně než v Evropě, kde převládá větší týmové pojetí. Individuální technika šla v NBA obrovsky nahoru. Jsem zvědavý, jak se mému stylu povede. I to je jedna z motivací: dokázat si, že bych na to měl.
Co by mohlo hrát ve váš prospěch, na čem naopak budete muset nejvíce pracovat?
To zatím nedokážu říct. Počítám s tím, že jestli k tomu dojde a odejdu, budu potřebovat na adaptaci spoustu tréninků, dní a měsíců. Doufám, že se dokážu adaptovat co nejrychleji na herní styl, na Ameriku, na život tam. Ale s tím by měl počítat každý, kdo se tam chystá.
Tušíte, jaká by mohla být vaše role ve Washingtonu?
To bych asi v tenhle moment nechtěl komentovat.
Platí, že se vše dotáhne po olympijské kvalifikaci?
Ano, takový je plán. Měly by tam být zdravotní prohlídky, ale konkrétně ještě nevím. Uvidí se po tomto turnaji.
Cítíte úlevu, že aspoň tak zásadní věci nemusíte v Srbsku řešit třeba v den zápasu?
Úlevu úplně ne, timing asi není úplně nejlepší, ale to se nedá nikdy naplánovat. Musel jsem se rozhodnout během několika hodin, bylo to rychlé rozhodnutí. Přece jen už jsme na turnaji a žijeme kvalifikační horečkou. Asi bych byl radši, kdyby se to stalo jindy. Musíme se koncentrovat na zápasy, co nás čekají. Je to obrovská akce, co se nestává jednou za rok. Byla by škoda se nechat nějak ovlivnit. Celý tým už je natěšený.
Pojďme tedy k Bělehradu. V Kombank Areně jste s Barcelonou v této sezoně nastoupil v Eurolize, jak na vás atmosféra zapůsobila?
Bylo tu dvacet tisíc lidí a když vidíte, že na tribunách všichni stojí, máte husí kůži. Mně se v takovéhle atmosféře vždycky hrálo dobře. Nevím, jestli přijdou Srbové i na nás, třeba díky Honzovi Veselému. Ale kdybychom nastoupili proti Srbsku, tak podobné podmínky hráče jen vyhecují.
Máte místní arénu v oblibě, zamlouvá se vám?
Líbí se mi moc. Myslím, že je turnaj výborně zorganizovaný. Srbové jsou hrdý národ a jsou hrdí na to, že jej mohou pořádat. Za Barcelonu jsem tady hrál dobře, byl to jeden z mých nejlepších zápasů v Eurolize. Snad mi hala přinese štěstí i teď.
Trenérovi jsem zavolal a poděkoval, líčí SatoranskýTomáš Satoranský zažil zblízka i aktuálně nejpropíranější událost evropského klubového basketbalu. Jeho Barcelona totiž změnila kouče: Xavi Pascual odchází. „Spolupracovalo se mi s ním skvěle. Je mi líto, jak to dopadlo, že jsme nevyhráli ani jeden titul, protože mi seděl jako člověk i jako trenér,“ říká Satoranský: „Sám jsem mu volal a děkoval mu za ty dva roky, co jsme spolu byli. Myslím, že jsem se hodně zlepšil, bohužel se v Barceloně počítají tituly.“ Evropského giganta by měl nejspíš převzít Litevec Šarunas Jasikevičius. „K Barceloně má výborný vztah, hrál tam dvě etapy a je známý tím, že se ničeho nebojí. I vedení má k němu dobrý vztah. Ale zatím se nic oficiálně nepotvrdilo,“ dodal český rozehrávač. |
Bylo to ještě bouřlivější než kvalifikace v Maďarsku, kde si Česko v divokém rachotu zajistilo postup na ME, a tedy i tuhle šanci?
To bych nesrovnával. Tady je prostor mnohem větší. V Maďarsku to mělo své kouzlo, protože tam bylo slyšet úplně všechno - a na hřišti nic. Taky to byl zážitek. A je skoro paradox, že díky tomu zápasu jsme teď tady.
A v úterý začínáte proti Lotyšsku. Jak moc se úvodní soupeř proměnil oproti dvěma loňským soubojům na Eurobasketu?
Myslím, že tak moc ne; kouč říkal, že mají stejný styl, stejné akce, ani hráči se příliš nezměnili. Základ zůstal stejný, jen situace bude jiná. V tom, že my jsme spolu krátce, kdežto oni jsou v přípravě pohromadě o trochu déle.
Vy jste tým posílil jako poslední. Jak na tom jste se silami poté, co v Praze na Královce přišly tři přípravy ve třech dnech?
Necítil jsem se tak, jak bych chtěl - týden od posledního zápasu je hodně. Když si vezmu, že jsem během sezony odpočíval mezi zápasy tak jeden den, člověk vypadne z rytmu. Ale tahle tři utkání mi pomohla. Sehráli jsme se, dostali jsme se do rytmu. Byl to spíš přínos, než že by ubírala síly.
Energii a chuť podle výkonů z těchto duelů stále máte, ne?
Šlo o můj první zápas v Praze po sedmi letech, chuť byla možná až moc velká. Přijde za vámi rodina, kamarádi a chcete se předvést... To je pro mě většinou kontraproduktivní.
Tým sází hlavně na vás a Jana Veselého. Už vám milovník Srbska poradil, kam se v dějišti turnaje zajít podívat?
Já už za ním v Bělehradu jednou byl, takže informace mám. (úsměv) Ale na to bude čas spíš tehdy, pokud se nám tady něco podaří.
