Okatá reportérka srbské televize trpělivě čekala, až bude po tréninku moci zdvihnout mikrofon směrem k dlouhánovi z Ostravy. V tomto ohledu v Bělehradu nebyla sama - a v průběhu celé olympijské kvalifikace určitě nebude.
Nejvyšší z českých basketbalistů je tu i jasně nejpopulárnější.
„Řada lidí ho poznává. Odehrál pár let v Partizanu a dá se říct, že tu tráví hodně svého volného času. Všichni ví, o koho jde,“ říká český pivot Petr Benda. A jeden z asistentů kouče Lubomír Růžička doplňuje: „Honza tu má obrovské jméno. Na každém kroku se s ním lidi fotí, zdraví ho, skandují jeho jméno. Věřím, že nám kvůli němu budou přát.“
To česká výprava zažila nejen na hotelu, ale třeba také v Kombank Areně, dějišti turnaje. „I místní dobrovolníci s ním hned sbírali fotky,“ ukáže Růžička na srbskou omladinu, která sedí za jedním z košů.
Veselého životní story je známá, ale proč ji nezopakovat: jako teenager toho při angažmá v místním klubu Partizan ve slavné hale Pionir předváděl tolik, že jej Srbové přijali za vlastního. A on tuhle lásku opětuje.
Mluví plynně srbsky, ze země pochází i jeho přítelkyně. Vzájemné vazby nejenom drží, ony časem dokonce ještě sílí.
Na plakátu k olympijské kvalifikaci je za Česko hvězdou Jan Veselý (číslo 24).
„Když se kvalifikace losovala, chtěl jsem buď do Bělehradu, protože bych jel v podstatě na domácí hřiště, nebo do Manily, abychom se podívali na Filipíny,“ líčí 213 centimetrů vysoké české eso, jež má za sebou velmi povedenou sezonu. „Super, že vyšlo tohle. Jsem rád, že jsme tady.“
Co má tedy na metropoli nejraději?
„Asi atmosféru, duši města,“ řekne. „Hrál jsem tu tři roky, Bělehrad mi toho dal hodně nejen basketbalově, ale i co se týká života. Rád se sem vracím.“
Zkraje července má město příjemně línou letní náladu. U Dunaje se korzuje, mnozí Bělehraďané se o neděli chystali i na koupání v řece.
A jaká jsou oblíbená místa jejich oblíbence? „Já jsem spíš kavárenský člověk, turistické atrakce asi nemůžu doporučovat. Kavárny, to jo, na každém rohu je něco,“ usměje se Veselý; i podle letmé zkušenosti se zdá, že nenatrefit v Bělehradu na tento druh podniku snad ani nejde.
Ale „své“ město pochopitelně zná dobře, a tak dává tip na historickou oblast na opačném břehu: „Určitě Kalemegdan, tahle část města. Je úžasná. Navíc teď bude teplo, takže bude hodně příjemné si tam zajít.“
Čeští fanoušci, kteří se do Bělehradu chystají, mohou využít i těchto rad, ale především budou mířit do Kombank Areny. Její mohutné tribuny by sami zaplnili jen těžko, a tak Češi sázejí na to, že Srbové chtějí tleskat i oblíbenci Janovi. Přitáhne místní do hlediště? „Doufám, že jo. Jestli budeme hrát ve stejný den jako Srbové, lidi by mohli zůstat a udělat atmosféru,“ věří Veselý.
A není v tom sám. „Snad to tak bude, trochu na to spoléháme,“ říká asistent Růžička. „Těšíme se, že přijedou i lidi z České republiky, ale asi jich nebude pět nebo deset tisíc. A tak by bylo super, pokud by se k našim fanouškům přidali i ti srbští.“
A fandili tomu, kdo se do Bělehradu tak rád vrací. Jako domů.
