Celek BK Olomoucko se prodral do nadstavbové skupiny A1 a zajistil si v předstihu účast ve čtvrtfinále. „Obsadit po základní části šesté místo bylo těžší než s Nymburkem získat titul,“ říká s unaveným úsměvem Benáček.
Jak vnímáte postavení nového týmu v konkurenci tradičních klubů?
Uspět v soutěži není snadné. Liga je hodně vyrovnaná. V každém kole jsme viděli překvapivý výsledek, bodové rozdíly v zápasech byly malé. Rozhodovalo se často až v koncovkách. Už před začátkem ligy jsem říkal, že kromě Nymburka může každý porazit každého, a to se potvrdilo. Šesté místo má svoji cenu.
Bylo těžké sladit kádr, ve kterém je řada zahraničních hráčů?
To nikdy není snadné. Přišli basketbalisté z různých koutů světa. V kabině se mluví několika jazyky. Každý má jiný názor na hru i celý svět. Jinak vnímají i samotný klub. Je jasné, že třeba Marek Sehnal má ke klubu jiný vztah než J.C. Fuller. To je logické. A trenér je tady od toho, aby se pokusil dát všechny dohromady a uspěl na hřišti.
V sestavě jsou Češi, Srbové, Slovinec, Američané. Nebylo by lepší, kdyby vedení získalo zahraniční posily v jednom státě?
Na první pohled by to dávalo smysl, ale tak jednoduché to úplně není. Jeden trenér řekl - vezmi jednoho Srba, tým nemá problém. Vezmi dva a tým má problém. Vezmi tři a problém má celé město. A klidně si tam můžeme dosadit Američana, nebo jakoukoli jinou národnost.
Jak se jazykový babylon podepsat na klimatu v kabině?
Nálada v sestavě je hodně důležitá. Když se tým nedokáže domluvit, na výkonu se to pozná. Chvíli nám trvalo, než si všechno sedlo. Hodně pomohl Michal Křemen svými zkušenostmi. Jako kapitán odvedl hodně práce, je to pro nás důležitý hráč i díky jeho práci v kabině.
Především v závěru základní části si basketbalisté dokázali na hřišti vzájemně vyhovět.
Každý hráč má své ambice, bojuje o co nejlepší roli v týmu. Vždy říkám, že nepřicházejí, aby si našli kamaráda na celý život nebo svědka na svatbu. Jsou tady od toho, aby hráli basketbal. Vždy chvíli trvá, než hráči své touhy a ambice skloubí s potřebami týmu. Na těch našich bylo především od začátku roku vidět, jak si přejí udělat společný úspěch. A přitom ukázat, jak jsou dobří. Ti domácí se chtěli předvést fanouškům, před nimiž loni hráli o záchranu. Zahraniční si zase říkají o lepší angažmá. I z toho může klub profitovat.
Zmínil jste fanoušky. Jak vnímáte jejich hlasitější podporu oproti předchozím sezonám?
Stačí se podívat na tabulku. O našem postupu do skupiny A1 rozhodovaly maličkosti. Kdybychom měli o jednu výhru méně, hrajeme ve spodní skupině. A fanoušci nám hodně pomohli. Třeba v domácím utkání s Děčínem. Cítili, že na hřišti nemáme odpovídající respekt, a podpořili nás opravdu parádně. Jezdili s námi na venkovní zápasy. Pomohli týmu v Ostravě, Brně, Jindřichově Hradci. Vážíme si, že je máme na své straně.
Olomoucko se prezentuje ofenzivním basketbalem, v obraně ale hodně inkasuje. Počítáte s tím, že hru v další fázi sezony upravíte a budete pracovat na vylepšení defenzivy?
Ono to není tak jednoduché, jak se zdá podle našeho skóre. Ten počet inkasovaných bodů je trochu pochopitelný. Hrajeme rychle, jdeme rychle do zakončení a máme dobrou úspěšnost střelby. Díky tomu mají soupeři také k dispozici více času na útok a větší počet střel. Výsledky tomu odpovídají. Každý vám řekne, že náš basket lidi baví. Kdybychom hráli pomaleji, dostaneme méně bodů. Ale bodový rozdíl by mohl být nakonec stejný. Což ovšem neznamená, že nemáme v obraně rezervy. Ty má každý tým.
V nadstavbové části se budou hrát dva zápasy týdně. Není to problém pro tým s úzkou základní rotací?
Není to pro nás výhodné. Pro naše nejvytíženější hráče budou následující týdny hodně náročné. Potřebujeme, abychom byli všichni zdraví, pak můžeme konkurovat. Chceme odehrát skupinu A1 se ctí a rvát se o co největší počet vítězství. V rámci možností ale dostanou větší prostor i mladí hráči. Potřebují získávat zkušenosti.
Máte jisté čtvrtfinále. Jaké budou vaše ambice v play-off?
Bez ohledu na výsledky ve skupině hrající o 1. až 6. místo narazíme s největší pravděpodobností na Opavu, Děčín nebo Svitavy. V každém případě půjde o těžkého, ale ne neporazitelného protivníka. Navíc se čtvrtfinále hraje na čtyři výhry a série můžou být hodně dlouhé. Uvidíme, co přinesou. Osobně si myslím, že náš tým postupem do A1 ještě neřekl poslední slovo.
