Vaše kolínská hala prochází rekonstrukcí, takže zatím neznáte výhodu domácího prostředí. Trápí vás to hodně?
Já bych řekl, že nás trápí něco úplně jiného. Marodka, zranění důležitých hráčů. Bratčenkov nám chyběl od léta, Vocetka se zranil hned v prvním kole, pořádně fit není ani Bakič. Je trochu smůla, když hned takhle v úvodu sezony přijdete o hráče ze základní rotace.
To chápu. Ale výhoda vlastního zázemí vám přece musí také chybět, už jen kvůli tréninkům.
Lidi se možná budou divit, ale já si na tohle rozhodně nestěžuju. My jsme věděli dopředu, jaká je situace. Bylo jasné, že svoji halu mít v úvodu sezony nebudeme, takže jsme se na to připravili. Zápasy venku fakt problémem nejsou.
A tréninky? Jak řešíte přípravu?
Tam nás to trochu limituje, to přiznávám. Nemáme halu k dispozici na tak dlouhou dobu, jak bych si představoval. Navíc je to většinou v časech, které nejsou pro profesionální sport nejvhodnější. Buď brzy po ránu nebo přes poledne. Každopádně jsme Poděbradům vděční, že tam máme stálý tréninkový azyl a nemusíme za přípravou putovat jednou tam a jednou jinam.
Ze čtyř venkovních porážek byly tři maximálně těsné, jednou v prodloužení, dvakrát o koš. To asi hodně zamrzí?
V Brně jsme neproměnili sedmnáct trestných hodů, plus nás v poslední minutě poškodily nesmysly rozhodčích. Prohru z Ostravy beru na sebe, na té mám díl viny. Málo jsem střídal a hráče tím utavil. No a ztrátu na USK Praha zase přičítám hráčům, třináct minut před koncem jsme vedli o patnáct bodů, koncovka byla neomluvitelná. Kupili jsme individuální chyby, šlo to zvládnout lépe.
Vy sám prožíváte v NBL jako kouč první sezonu. Máte už po těch sedmi kolech nějaké nové poznatky?
Je pravda, že jsem ligu sledoval jen tak po očku. Více jen v době, kdy jsem působil jako asistent u reprezentace. Od konce hráčské kariéry jsem se věnoval hlavně mládeži. Teď jsem v tom zase na plný pecky a co tedy pozoruji, to je řada zbytečných cizinců, kteří v soutěži snad ani nemají co dělat. Bohužel zabírají místo našim mladým hráčům. Zatímco v Evropě se za mladíka považuje dvacetiletý kluk, u nás takhle mluvíme o basketbalistech, kterým je třeba pětadvacet. Je to především věcí majitelů klubů a odvahy trenérů.
Takže Kolín od nové sezony pojede bez cizinců?
My jsme jejich počet během léta snížili z pěti na tři. Já zastávám spíš českou cestu. Ale pozor, proti zahraničním posilám nic nemám. Jen to musí dávat smysl. Pokud to je hráč, který klub celkově obohatí, v tréninku pomůže mladým, je pozitivní a otevřený, tak proč ne. Ovšem nesmí to být jen žoldák, co si přijde honit osobní statistiky.
Kolín teď čekají další tři venkovní zápasy proti Děčínu, Pardubicím a Opavě, čili loňským semifinalistům. Těžká šichta, že?
No jasně, půjde o strašně těžké souboje. Nám ale takové vyhovují, dokázali jsme to třeba ve Svitavách. Hlavně potřebujeme udržet kvalitu po celých čtyřicet minut, což zatím neumíme. Dvaatřicet minut hrajeme krásný basket, až to dokážeme po celý zápas, můžeme kromě Nymburka porážet každého.
A výhled na první domácí utkání?
Celou první sérii zápasů odehrajeme venku, pak máme přislíbeno, že odvety zahájíme doma, takže poprvé proti Brnu 9. prosince. Už se těšíme, ale na druhou stranu si musíme dát pozor, aby se to neotočilo proti nám. Nastoupíme jedenáctkrát v řadě doma a jestli někdo čeká, že budeme jen vyhrávat, tak ho musím upozornit, že to bude strašně složité. Je to pro nás zvláštní ročník.
