Před pěti, šesti lety se cítil zhruba takto: „Skoro na konec. A vidíte, pořád tu stojím a hraju.“
Jiřímu Welschovi bylo v lednu 36 let, ale proč balit kariéru? Basketbal jej stále baví. S neohroženými českými šampiony z Nymburka podepsal smlouvu na další rok. A v červenci jeho kariéra v národních barvách dostane nebývale příjemnou novinku: olympijskou kvalifikací.
„Znamená to pro mě určité vyvrcholení mého reprezentačního snažení, které trvá už osmnáct let,“ neskrývá Welsch.
Nelze se netěšit, co?
Poprat se o olympijské hry je příležitost, jakou jsem v kariéře ještě nikdy neměl. To je svým způsobem výjimečné. Těším se hodně, i když to bude rychlé a trochu vabank: ve čtyřech zápasech se dá udělat obrovský úspěch, ale zároveň stačí jedna nebo dvě prohry - a jedeme domů.
Původně mohla být akce v Bělehradu vaší derniérou, je to tak?
Vnitřně jsem se trochu připravoval na to, že kvalifikace by mohla být nejen rozlučkou s národním týmem, ale i rozlučkou celkově. Upřímně: někdy v lednu, únoru jsem se tak cítil. Ale tak už to bývá; skončí poháry, přijde jaro, věci jsou trochu pozitivnější, zápasový program trochu uvolněnější. Cítím se dobře a pořád mám klubu co dát.
Přišla na Jiřího Welsche sportovní druhá míza?
Druhá míza se spíš vrátila v posledních letech, předtím jsem se cítil skoro na konec. Sezona byla dlouhá, začala už loni v létě s nároďákem; pak přijde prosinec, leden, zápasové zatížení je velké a člověk má pocit, že nevidí světlo na konci tunelu. Poté se přestane tolik cestovat, nastane vyvrcholení domácí soutěže, kterou jsme zakončili titulem. Vy se najednou cítíte líp a říkáte si: Proč ještě nepokračovat?
Co se před zhruba pěti lety stalo, že jste myšlenky na konec zatratil?
V první řadě jsem si procházel těžkým obdobím v osobním životě. Ten jsem si urovnal, teď jsem s novou partnerkou, narodila se nám dcerka - to mi dalo novou energii a chuť do všeho, co dělám. A za druhé je tu určitě role národního týmu.
I ten pomohl?
Po třech letech jsem se do nároďáku vrátil a lidi, které jsem tam objevil, ta parta... S mladými kluky v čele s Tomášem Satoranským je radost být a hrát. To mě každé léto nabíjí dál.
Co na to rodina? Neviděla vás už ve sportovní penzi?
Partnerka je bývalá sportovkyně, takže tomu rozumí. Hrála profesionálně volejbal včetně reprezentace, takže má maximální pochopení a cítím od ní podporu. Navíc to pro nás znamená prodloužení toho, kde se právě nacházíme a kde žijeme. Celková životní situace je skvělá, jsme teď šťastní, tak proč to měnit?
Když se daří na všech frontách, co pokračování v reprezentaci?
Dívám se jen na Bělehrad. Co bude dál, uvidíme.
Je zatím předčasné dělat ohledně olympijské kvalifikace prognózy?
Řekl bych, že jo. A určitě je předčasné mluvit o tom, co jsem musel poslední týden vyvracet asi desetkrát: tedy že čeká Srbsko. Zatím hrajeme první skupinu s Japonci a Lotyši, což nebudou jednodušší soupeři. Nejen my, ale ani fanoušci a nikdo jiný bychom neměli předbíhat a vidět nás už ve finále proti Srbům. Je třeba jít zápas od zápasu.
Tým stále čeká na své superhvězdy Jana Veselého a Tomáše Satoranského...
Vzhledem k tomu, že jsou to nejlepší hráči a přijdou z plně rozjeté sezony, tak si nemyslím, že by s jejich začleňováním měl být jakýkoli problém.
Mužstvo povedete zase jako kapitán. Je pocta šéfovat boji o Rio?
Je to čest, ale popravdě to tak ještě nevnímám. Asi si to začnu uvědomovat až později, až bude tým kompletní, budeme hrát generálky v Praze a pojedeme do Bělehradu. Tahle nervozita tam zatím není.
A únava po dlouhé sezoně?
Unavený jsem spíš psychicky, než fyzicky. Je to hodně dlouhé, aspoň že nám vyšla skoro čtrnáctidenní přestávka a mohli jsme si trochu oddychnout. Příprava je zatím v klidu a v pohodě; jde spíš o to, abychom se udrželi v herním rytmu. Trenér Ginzburg je v tomhle chytrý a dochází mu, že drtit nás po sezoně nějakým velkým drilem by bylo trochu kontraproduktivní.
Satoranský do NBA? Za sebe myslím, že spíš neodejde   Pouze Jiří Zídek, Jiří Welsch a Jan Veselý si zatím zkusili slavnou NBA. Čtvrtým Čechem by brzy mohl být Tomáš Satoranský, zájem klubů roste. Co na to český kapitán Welsch? „Připravený bezpochyby je a i kdyby odešel, má na to, aby byl platným hráčem,“ říká. „Já si myslím, že Tomáš váhá. Nemohu mluvit za něj, ale můj osobní názor je, že ještě neodejde.“ Proč? „Protože je v příliš dobré pozici. Barcelona je skvělá organizace, tým i město. Je na prahu nové Euroligy, jež může být zlomovým projektem v evropském klubovém basketbalu. Cítím z Tomáše velkou spokojenost, i když NBA je samozřejmě velké lákadlo, o kterém odmala sníte; je těžké sen neuchopit, když ho máte na dosah. Na druhou stranu za těch 14, 15 let od mého angažmá evropský basketbal a organizace soutěží šly tak nahoru, že hráči nemají tolik důvodů odcházet. Naopak už se i vrací. Kdyby teď Tomáš teď odcházel do Washingtonu, tak si nejsem jistý, že by šel za lepším.“ |
