48/4, tak vypadá nyní nejdůležitější statistika NBA. Basketbalisté Golden State Warriors v posledním duelu před Utkáním hvězd vyšroubovali krasojízdu soutěží na 48 výher a 4 porážky. Oproti dlouho zcela neotřesitelnému rekordu Chicaga (72/10 ze sezony 1995-96) mají průběžně stále jedno vítězství navrch.
Ale ať už to Warriors zvládnou, nebo nakonec ne, cosi se mění tak jako tak.
Pojetí basketbalu jako takového - a ústřední roli má Stephen Curry. „Zabiják s dětskou tváří“ je na průměru 29,8 bodů na zápas, přesto ještě více než o čísla jde u něj o celkovou dominanci, o sportovní revolucionářství.
„On je Stevem Jobsem basketbalu. Jobs či Bill Gates změnili naše život, Curry pak mění vnímání hry; to, jak se bude basketbal hrát v budoucnosti,“ řekl Rick Carlisle, kouč Dallasu.
Výstižné je třeba srovnání s Lionelem Messim, argentinským fenoménem s míčem u nohy, nikoli v ruce. „Já vám nevím, to je trochu jako probírat, jestli dřív bylo slepice, či vejce,“ usmál se Curry nad (ne)uchopitelností tématu. Ale pak dodal: „Oba máme kreativní přístup. Snažím se dělat zábavné věci oběma rukama, měnit směr pohybu, dávat své hře šmrnc. Což je rozhodně Messiho styl.“
A spojují je i fyzické parametry. Messi je vyloženě drobek a také Curryho míry - 191 cm, 86 kg - jsou na NBA plnou atletických siláků velmi podprůměrné.
Jenže co! Curry je apoštolem dokonalé techniky. Eric Musselman, dlouholetý kouč v NBA a nyní univerzitní trenér, popisuje, jak ještě nedávno znamenalo driblovat při rozcvičce se dvěma míči posměch ostatních: „Ale teď to dělá Curry - a náhle se z věci stala běžná součást předzápasové rutiny. Jakmile je někdo úspěšný takovýmto způsobem, ostatní jej logicky začnou napodobovat.“
Curryho střelba je nevídaná, hlavně trojky z výrazně větších vzdáleností. Také zpracování a kontrola míče jsou „z jiné planety“. Začíná být téměř jisté, že znovu získá trofej MVP pro nejužitečnějšího hráče ligy a Warriors se stanou šampiony základní části. „V tento moment jsou o parník nejlepší,“ řekl Carlisle.
A tak konkurence nespí.
Videa z duelů Golden State jsou žhavým zbožím. Štáby analytiků je rozebírají, aby se poučily od nejúspěšnějšího i nejzábavnějšího týmu dneška. „To mě moc nepřekvapuje,“ směje se Draymond Green, jedna z hvězd Warriors: „Co mě překvapuje? To, že by si měli uvědomit, jaký materiál máme k dispozici.“
Curry je skutečně jedinečný, ale není sám. Pojetí Golden State má v sobě cosi vzdáleně podobného narážečkám Barcelony a Messiho; oni v basketbalu sází na mnoho střelců najednou, na zmnoženou hrozbu, kvůli níž soupeř neví, koho bránit.
Zároveň už jsou možná Warriors až moc dobří - tak, že se to někomu nelíbí. Třeba bývalý kouč Curryho týmu Mark Jackson dokonce trochu jedovatě pronesl: „Ubližují tím basketbalu. Každý kluk dneska při tréninku vezme míč a maže na trojku. Jenže každý není Stephen Curry. Musíte trénovat komplexně.“
Zmíněný muž slova bývalého kouče příliš nepochopil. „Musím se ho zeptat osobně,“ uvedl Curry. „Když můžete střílet, střílejte. Když ne, nestřílejte. Takhle jednoduché to podle mě je.“
Náladu mu to kazit nemusí, jde jen o pár vět oproti obecné chvále, kterou 27letá superstar (i jeho spoluhráči) poslední dobou poslouchají.
A ještě něco jim hraje do noty: fakt, že NBA nyní dbá víc na ofenzivu, že posunem pravidel preferuje více košů před tvrdou obranou. Něco podobného je ostatně k vidění i třeba v hokejové NHL, jež se rovněž kontinuálně snaží vymýtit fauly ve prospěch útočnější podívané.
Proto třeba legendární Charles Barkley, pamětník stále platného rekordu, prohlásil: „Chicago Bulls z éry Michaela Jordana by tento malý tým Golden State zničilo. Dnešní basket by je strašně bavil. Dokážete si představit, kolik bodů by Jordan míval, kdyby se ho při střelbě nesměli dotknout?“
Málo platné, doba se změnila - a stejně tak Curry a spol. mění basketbal. To, zda by Jordanovu Chicagu podlehli, se nikdy nedozvíme. O tom, zda trumfnou bájný rekord Bulls, však bude jasno už na konci sezony.
