Lékař léčí, play-off uzdravuje; u děčínských Válečníků to platí dvojnásob, jsou basketem posedlí. Zdecimovaná Budínského armáda je už skoro celá zpátky na bojišti a v úvodním semifinále doma zrubala Prostějov 83:73.
„Marodka se sice téměř vyprázdnila, ale kluci hrají s limity,“ nezapírá kouč Pavel Budínský, že navrátilci ještě nejsou stoprocentní. Ke konci základní části napočítal pět ztrát klíčových hráčů: Houška, Jelínek, Pomikálek, Stria a Landa.
Ve středu se jako předposlední z party marodů hlásil ve válečnickém úboru letec Tomáš Pomikálek. „Vůbec jsme nečekali, že by mohl být takhle brzy připravený. Je jasné, že mu chybí herní praxe, tři týdny scházel a teď s námi měl dva tréninky. Ale určitě se z toho oklepe,“ nepochybuje Budínský.
A klaní se před hecířem Robertem Landou. Pivot nastupuje se zafixovaným ukazováčkem. „Je neuvěřitelný! Za normálních okolností by mu teprve sundávali sádru. Ale on se rozhodl hrát play-off i s handicapem, prst nemůže ohnout ani s ním hýbat,“ žasne Budínský.
Landovo zranění přitom vypadalo až hororově: „Měl jsem otevřené vykloubení. Kost mi vyletěla ven skrz kůži po nezaviněném kontaktu. Jen díky dobré péči lékařů můžu hrát.“
Musí se ládovat prášky proti bolesti, na palubovce ji necítí. Překypuje energií, je jako v transu. Tradičně. „Na trénincích jsem limitovaný, dávám si pozor, při zápase o tom vůbec nevím. Krásně totiž funguje adrenalin,“ vykresluje Landa. „Jak se začne tleskat, projede mnou energie a nic nebolí. To až po zápase. Dám si jedno pivo a rehabilituju.“
S nepříjemným zraněním ale není méněcenný, jeho přínos pro mužstvo je obrovský. „Jakžtakž se držím,“ zubí se dříč Landa. „Svoji práci jsem díky tejpu schopný dělat i s jednou rukou. Když je volná střela nebo nájezd, to taky můžu.“
Přesto někdy nefunkční prst zadělá na trable. „Letěla na mě jedna dobrá přihrávka, já ji nezpracoval. Míč mi prolítl skrz ruku, prst se viklá, nedrží,“ vadí Landovi.
Ještě schází kapitán Jakub Houška. Děčínský Smolíček musel s vícenásobnou obličejovou zlomeninou na operaci. „Kdyby nedostal zánět, už by hrál. Masku má hotovou, už hrál i s helmou, ještě neměl betony na nohou,“ ví Budínský, že pivot Houška za Válečníky dýchá.
Jenže pod voperovanou titanovou destičku se dostala infekce, Houška má tvář oteklou a jeho návrat je ve hvězdách. „Chybí nám, cítíme pod košem trochu slabinu,“ pozoruje Budínský. „Bohužel ho provází neuvěřitelné zdravotní peripetie. Teď ta infekce; chodil na výplachy, bere silnější a silnější antibiotika, lékaři se z něj snaží bacila dostat.“
I výhra nad Prostějovem je pro Houšku dobrou léčebnou kúrou.
