Američan Eric Jacques se v roce 1998 stal trenérem baseballistů Techniky Brno. Poznal svoji budoucí ženu a v listopadu následujícího roku se jim v Brně narodil syn Adam. O necelých devatenáct let později je Adam Jacques prvním baseballistou vychovaným v Česku a vybraným ve vstupním draftu do slavné MLB, nejlepší soutěže světa.
Sáhl po něm tým Cincinnati Reds, kde je Eric Jacques hledačem talentů. „Samozřejmě si táta myslí, že jsem dobrý,“ povídá 18letý hráč velmi slušnou češtinou s americkým přízvukem. Z obou pasů, českého a amerického, si na letištích vybírá ten, s nímž ho čeká kratší fronta.
Odpovědi na otázku, kde se mu lépe žije, se diplomaticky vyhne. Ke svým brněnským kořenům se naopak Adam Jacques hrdě hlásí. Do patnácti let žil v Brně, kde hrál napřed za Techniku a následně za Hrochy. V jejich dresu nastupuje dál, když ze zámoří přiletí na prázdniny. S otcem jsou usazeni v americkém státě Washington, matku a širší rodinu má pod Špilberkem.
„Taťka mě do baseballu nenutil, ale vždycky jsem ho hrál, vždycky jsem měl v ruce pálku a rukavici. Zkoušel jsem i basketbal, ale baseball dostal přednost,“ říká. Přímo na hřišti si otce nepamatuje, ale ví, že hrál na pozici spojky. Tam se staví taky. Nebo na třetí metu. I díky genům se tak Adam Jacques ze země, kde baseball existuje jen pro zasvěcené, dostal až do dveří, z nichž vede cesta do nejvyšších profesionálních pater.
Kamarád byl na hřišti lepší
Jacques uznává, že klíčový vývoj prodělal až v Americe na střední škole. „Trávil jsem tam víc času na hřišti, zaměřil jsem se na rychlost a házení,“ popisuje. Po pár letech má v nohou takové dynamo, že ho Hroši, když za ně nastoupí, používají vedle hry v poli a na pálce taky jako speciálního běžce na metách.
Jeho sportovní příběh je ojedinělý. I když do vínku dostal hodně, protože jeho otec Eric navázal na roky v Technice Brno i trénováním české reprezentace, umístění na draftu MLB je něčím, na co celé generace českých baseballistů čekají marně.
„Musím říct, že odmala jsem úplně úžasný nebyl. Měl jsem ten sport rád, ale taky jsem byl docela bojácný,“ přiznává Adam Jacques otevřeně. Výrazněji se začal prosazovat po příchodu k Hrochům Brno.
„Měl jsem kamaráda a spoluhráče Vojtu Menšíka a ten byl lepší než já. Bez Hrochů bych nebyl tam, kde jsem,“ řekne s vděčností v hlase. Některá česká slova – namátkou razítko – mu jdou tak, že nepoznáte, že nemluví běžný Čech. Nestane se mu, že by tápal, případně si pomohl anglickou frází.
Nahoru je cesta dlouhá
Na rozdíl od hokejistů, kteří nezřídka naskakují do NHL hned po draftu, čeká mladého baseballistu ještě dlouhá cesta. Ta Jacquesova vede v první řadě na vysokou školu.
„Byla to jasná volba. Draft v 38. kole není zase nic moc,“ uvědomuje si, že na okamžitou kariéru to není. Baseballem se jednou živit chce, ale až po škole bude uvažovat konkrétněji, co dál. Ani s umístěním na draftu totiž zdaleka není jisté, že se dostane až do MLB. Stejně jako se to nepodařilo jeho otci, přestože si ho vybrali Chicago Cubs.
„Počty hráčů jsou obrovské, a kolik se jich dostane až nahoru? Pár set?“ uvažuje Jacques realisticky. Pod MLB je ještě nejméně šest až osm soutěží a úrovní, v nichž když si zahraje, bude to pěkný počin.
„Jako první teď potřebuji přibrat pár kilo. S taťkou máme podobné geny a on taky vyrostl a zesílil až na výšce,“ doufá Jacques. Jako malý fandil Philadelphii Phillies, dnes už musí brát ohled i na Cincinnati. Pak už hlavně pracovat a doufat.
