Na první pohled je to logické pokračování rodinné tradice. Ovšem je to trochu jinak. Miroslav Cais uzavřel kariéru v roce 2007, kdy jeho synovi bylo osm let.
„Z tátovy kariéry si nejčastěji pamatuju, že jsem mu ubrousky čistil auto a že jsem jezdil na koloběžce po servisní zóně a sháněl výsledky,“ pousmál se Cais junior.
Ale už tehdy ho rally chytla. Proto jakmile loni v létě dovršil osmnáct (narozeniny má ve stejný den jako legenda soutěžního sportu Colin McRae, což rád zdůrazňuje), domluvil se na spolupráci s jiným soutěžním jezdcem Jaroslavem Orsákem. Za tátovými zády.
„Myslel jsem, že rally nikdy nebude dělat. A pak mi jen suše oznámil, že začne závodit,“ poznamenal Miroslav Cais. „Moc velká legrace to nebyla,“ přiznal.
Erik totiž v té době ležel v nemocnici. Od sedmi závodně jezdil sjezdy na horském kole, účastnil se světových pohárů. Má za sebou spoustu pádů, úrazů a zlomenin. Ta největší se mu stala těsně před dovršením plnoletosti. Utrpěl otevřenou zlomeninu klíční kosti. V těle má ještě teď několik šroubů i titanové destičky.
„Tento úraz představoval poslední kapku, kdy jsem se rozhodl, že skončím s kolem a přesednu do auta,“ popsal. „Šrouby mi lékaři vytáhnou až po sezoně. Nechtěl jsem ji zbytečně přerušit.“
Ve své premiérové sezoně má za sebou šest startů, z toho dva v zahraničí. Tam trochu překvapivě začínal. Bylo to na belgické Herock Spa Rally v Ardenách. V absolutním pořadí dojel dvacátý, ve své třídě pátý. Pak zkusil ještě francouzskou Rally Antibes, která se jede na stejných tratích jako Rally Monte Carlo.
„U nás jste zvyklí, že máte zatáčku, rovinu, zatáčku. Ale třeba v Antibes žádná rovina nebyla,“ kroutil hlavou.
„Vybírali jsme závody, které jsou nejlepší pro jeho jezdecký růst,“ objasnil Cais starší, který ho navzdory původnímu šoku podporuje. „Ale vůbec do toho nezasahuju radami. Na to má lidi z týmu,“ zdůraznil.
První dvě soutěže odjel Erik s vozem Opel Adam Cup, pak přesedl do silnějšího Peugeotu 208 R2. S ním zaujal na Kopné. Vedl klasifikaci Rallysprint série, nakonec byl třetí.
„Silnější auto je samozřejmě rychlejší. Byl to náročný přestup, měl jsem problém to zvládnout,“ přiznal Cais, kterého naviguje Ondřej Krajča.
Má velkou výhodu v tom, že začíná tak mladý. Jeho táta absolvoval první rally až v sedmadvaceti.
„S Pavlem (Ondrejčíkem – spolujezdcem) jsme vybudovali firmu a pak začali jezdit pro zábavu, až se z toho stal profesionální koníček. Erik na to jde jinak,“ srovnal otec Cais.
Ale takový je trend dnešní doby. Například v továrním týmu Škoda Motorsport působí finský jezdec Kalle Rovanperä, který ještě nemá osmnáct. Řidičák dostal díky výjimce finské vlády. „Sleduju ho, jede neskutečně. Ale mým vzorem je Honza Kopecký,“ upozornil Cais.
Kdo ví, třeba to jednou dotáhne až do továrního týmu. „To je snem každého závodníka, všichni pro to dělají maximum,“ poznamenal Cais.
