Dva roky už nezávodí. Nově pracuje v Novém Městě na Moravě, kde jednak trénuje v klubu, jednak vypomáhá s administrativou. Vedle toho se Barbora Tomešová zapojila do organizačního týmu šampionátu, což komentuje následovně: „Je zajímavé vidět z opačné strany, jak se závody připravují.“
Před startem mistrovství světa rodačka z Liberce povykládala o nové trenérské roli, komentování v televizi, ale také o rozdílech mezi biatlonem na sněhu a na kolečkových lyžích.
V čem se tedy od sebe liší letní a zimní biatlon nejvíce?
Asi největší rozdíl je v teplotě. Na sněhu mrznete, zato teď na Vysočině panují poměrně velká horka. I když na víkend hlásí jemné ochlazení, takže by to mohlo být dobré.
Jak se brzdí na kolečkových lyžích?
V závodě moc brzdit nemusíte, tam chcete být co nejrychlejší. Ale ne, tratě jsou postavené tak, aby závodníci nemuseli brzdit a aby to pro ně bylo bezpečné. Většinou tedy zastavíte až na stadionu.
Program mistrovství světaVysočina Arena, Nové Město na Moravě - vstup zdarma Pátek 24. srpna: Sobota 25. srpna: Neděle 26. srpna: |
Kolik párů lyží má dospělý biatlonista na léto?
Většinou má jedny tréninkové na bruslení, jedny tréninkové na klasiku. Ale tady na šampionátu, aby to bylo pro všechny co nejspravedlivější, Mezinárodní biatlonová unie zajišťuje pro všechny závodníky lyže stejné výroby. Je to proto, aby závodníci nemohli podvádět s kolečky. Dá se totiž upravovat tvrdost gumy kolečka, která pak ovlivňuje rychlost. A právě aby měli všichni lyže co nejpodobnější, tak muži vyfasují lyže od jedné značky a stejně tak ženy.
Dostanou závodníci prostor si lyže vyzkoušet před závody?
Myslím, že mají prostor na oficiálním tréninku a pak je dostanou patnáct minut před startem. Je striktně zakázáno je jakkoliv upravovat. Mohou přijít za servisním technikem a říct, že se jim něco nezdá, ale musí být vždycky upravovány od odborníka, aby nedocházelo k povolování nebo změně koleček.
Takhle to funguje již delší dobu?
Ano. Ještě když já jsem byla juniorka, tak každý vyfasoval lyže od pořadatele, aby byla zajištěna co největší konkurenceschopnost.
Může to být pro biatlonisty komplikace?
Někdy to pro někoho může být zpočátku divné, protože je zvyklý trénovat na jiných lyžích, ale myslím, že na mistrovství světa už jsou všichni natolik profesionální, že si na lyže za chvilku zvyknou.
Nakousla jste na začátku počasí. Jak velkým faktorem může být horko, kvůli kterému se hůře dýchá?
Záleží asi na jedincích, některým vyhovuje větší teplo, někomu když je chladněji. Je to ale hodně nepříjemné, když je velké horko. Já ale také doufám, že nebude pršet, protože pak by se mohlo stát, že bude trať kluzká, závodníci by se tedy mohli bát. Je důležitá obezřetnost, přece jen jízda na kolečkových lyžích je průprava na zimu, kdy je hlavní sezona. Podle předpovědi by ale pršet nemělo, snad tedy bude vše v pořádku.
A co se týče střelby, jsou nějaké rozdíly?
Řekla bych, že ta je... ne tedy úplně stejná, ale je součástí přípravy, takže pro závodníka to není nic nového.
Barbora Tomešová v Rozstřelu:
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvUslyší vás televizní diváci během šampionátu na Eurosportu, pro který komentujete?
Neuslyší. Na závodech samozřejmě budu, ale z jiné pozice, a sice jako členka organizačního týmu šampionátu. Kromě toho také v Novém Městě pracuji pro místní klub, nově jsme podepsali smlouvu, tak je to i pro mě novinka. Musím říct, že je zajímavé teď vidět z druhé strany, jak se závody organizují.
Co jste dosud zjistila o biatlonu z pozice trenérky?
Vždycky sportovcům říkám, že jsem závodila dost dlouho na to, abych znala všechny výmluvy, takže až vymyslí něco nového, ať přijdou. (směje se) Ne, faktem je, že máme super skupinu mladých a talentovaných sportovců. Díky nim jsem se vrátila do takového toho bezprostředního života mládeže, kdy všechno velice prožívají. A také si uvědomuji, jak stárnu, protože se mě kolikrát ptají, jestli jsem to stejné dělala i já na gymplu. Říkám tedy, že před šestnácti lety to bylo trochu jiné. Tak na mě koukají.
Na co konkrétně se vás ptají?
Nejvtipnější otázka byla, jestli jsme taky na noc museli odevzdávat telefony. Tak jsem jim říkala, že naše generace je ještě pořádně ani neměla, natož abychom používali internetová data, wi-fi, Instagram a podobně. To vám pak přijde úsměvné, jak se doba posunula, že si nedovedou představit, jak jsme v tom pralese žili bez mobilů.
Jakou hranici jste tedy nastavili? Kdy ještě mobily ano a kdy ne?
Máme v klubu nastavená striktní pravidla, že v deset je večerka a v ten stejný čas sportovci odevzdávají telefony, notebooky, tablety. Vyzvednout si je mohou následující den po rozcvičce.
Jak se na to tváří?
Kysele. (směje se)
A všimla jste si, že by to mělo pozitivní efekt? Jdou si třeba raději číst, nebo rovnou do postele?
Já se nikdy neodvážím tam jít po večerce, ale myslím, že si spíš povídají. Těžko říct. Já jsem přišla teprve vloni na částečný úvazek a neznám historii tohoto pravidla. Pouze jsem k tomu loajální a myslím si, že to není nic špatného. Já vždycky říkám, že bych taky nejraději odevzdala svůj telefon a notebook.
Jak staré biatlonisty a biatlonistky trénujete?
Středoškoláky.
Vzrostla výrazně základna po úspěších Čechů?
Je to až neskutečné. Ptala jsem se sportovců na začátku sezony, jak dopadli v zimě, a začali mi říkat umístění. Tak jsem si říkala: Ty jo, tolik sportovců za nás nebylo skoro ani na celém Českém poháru.
Vnímáte ale také, že se pomalu blíží doba, kdy odejdou hvězdy z dospělé reprezentace?
A tak já si myslím, že třeba u kluků to nebude trvat dlouho, než se mlaďoši dotáhnou. Nějakou dobu to bude táhnout Michal Krčmář a oni se junioři mezitím vypracují, než ukončí kariéru Michal Šlesingr a Ondra Moravec.
Co říkáte na odchod Gabriely Koukalové? Nemrzelo vás, jakým způsobem se rozloučila?
Tohle se hrozně těžko hodnotí. Já jsem se k tomu postavila svým způsobem nijak. Je to její rozhodnutí, na tohle asi nemůžu říct ano, mrzí, ne, nemrzí. Já jsem si odchod udělala po svém, jsem za to ráda a věřím, že i ona odešla nejlépe, jak sama cítila.
Překvapily vás některé zprávy, například o jejím zdraví?
Abych řekla pravdu, tak jsem knihu ani nečetla. Navíc v době, kdy bylo největší PR v republice, jsem byla na Mauriciu, takže jsem to maximálně zahlédla v médiích, ale nevěnovala tomu velkou pozornost. Ani v dohledné době knihu nehodlám číst. Čímž ale nechci říct něco špatného, jen mě to prostě neláká.
Barbora Tomešová během své aktivní kariéry.
Rozumím. Jak to vypadá s vaší komentátorskou budoucností, ještě se vrátíte za mikrofon?
Zatím je to otevřené. Neměli jsme to nikdy striktně vázané. Bylo to vždy o domluvě, kdy já měla čas a kdy se Eurosportu hodilo, abych přišla. Věřím, že se znovu domluvíme.
Bylo pro vás zpočátku obtížné komentovat?
Můžu říct, že první sezonu jsem si to vůbec neuvědomovala, až teď - s odstupem času - jsem zjistila, že se na biatlon dívám úplně jinak, a to jak z pozice trenérky, tak i z komentátorského stanoviště. Taky už se mi povedlo dotknout se závodníků ze severské kombinace. Řekla jsem totiž, že to není můj nejoblíbenější sport. Kamarádka pak potkala kluky a schytala jsem to, aniž bych to myslela špatně. Budu si muset dávat pozor na pusu. (usmívá se)
Prošla jste před prvním přenosem hlasovou zkouškou?
Vlítla jsem do toho po hlavě. Pamatuji si, že když jsem šla komentovat první svůj závod, tak jsem se asi o půl dvanácté dopoledne vrátila z Norska do Prahy a už odpoledne jsem šla do studia. Řekli mi: Jo, máš docela dobrý hlas, jen si tady držíš moc ruku. Tak říkám: Jo, dobrý. Skočila jsem do toho tedy rovnýma nohama. A myslím, že to je i dobře. Samozřejmě jsem dostala předtím pokyny, jak to funguje s režií, kdy se připravit na reklamu a podobně.
Mimochodem, jak jste si zvykla na život bez cestování, kdy už nejste podstatnou část roku v cizině? Není to nuda?
Já všem říkám, že od té doby, co jsem skončila, jsem ještě neměla prostor se nudit. A popravdě mi ani cestování na závody vůbec neschází. Stačí mi jednou za čas jet se sportovci na soustředění a už si i kolikrát říkám, že bych jela domů. Nicméně sice teď nejezdím na velké závody, ale cestuji po světě stejně. Dopřávám si to, na co nebyl čas, když jsem závodila.
