Ne, společně se Sie Šu-wej tentokráte na kurtu moc šancí neměly. Obhájkyně titulu z Turnaje mistryň Babosová s Mladenovicovou je smetly 6:1, 6:3.
ZPRAVODAJSTVÍFinále čtyřhry podrobně. |
„Byla jsem strašně unavená, zabrala jsem o půl šesté ráno,“ říkala Strýcová o ne úplně šťastném programu akce. „Ale to není žádná výmluva. Naše soupeřky hrály extrémně dobře. Vůbec nás k ničemu nepustily, neměly jsme šance se do toho dostat.“
Životní sezonu, v níž spolu se Sie ovládly Wimbledon, jí tak orámovala prohra na jiné velké scéně.
Která by ale celkový dojem z roku 2019 neměla zkazit, ne?
Nechci, aby to zkazila. Mrzí mě to moc, snažily jsme se do toho dostat, ale prostě to nešlo; tak to někdy v tenisu bývá. Chci si z toho vzít to pozitivní. Kdyby nám někdo na turnajích ve Wu-chanu a v Pekingu řekl, že tady budeme hrát finále, beru to všema deseti a vůbec mu nebudu věřit. Tam jsme nebyly ve své kůži. Jsem pyšná na to, co jsme dokázaly. Nejen tady, ale za celý rok.
Triumf v All England Clubu vyniká.
Máme za sebou spoustu velkých výher. Proto nechci být smutná, i když je to teď těžké. Až se mi to postupem času rozleží v hlavě, budu na nás hrdá. Mě to dneska mrzelo i kvůli tomu, že trofej pro vítězky deblu je pojmenovaná podle největší legendy našeho tenisu a pro mě i největšího sportovce. Že jsem tu Martininu trofej neměla u sebe já.
Aspoň jste s Martinou Navrátilovou na pódiu mohly prohodit vřelá slova, čím vás konejšila?
Ptala se, jestli jsem unavená. Gratulovala mi. Povídaly jsme si o zápase, o turnaji. Bylo to moc příjemné, byla jsem ráda, že jsme si mohly pokecat.
Jeden tenisový rok skončil, další brzy začne. Už víte, co bude dál?
Budu hrát a poletím do Austrálie. Mám ji hrozně moc ráda, těším se tam. Miluju tu zemi i tamní lidi, teplo. Jinak zatím není víc co rozklíčovat. Další rozhodnutí budu dělat postupem času. Taky záleží na tom, jak se budu cítit fyzicky, tělo už se nějakým způsobem ozývá. Budu na sebe dávat pozor.
Docela mazané rozhodnutí. Neuzavřela jste kariéru, ale ani nemusíte nutně odehrát celou další sezonu.
Dělám to tak, jak chci – a jak si myslím, že je to správné. Řeknu vám to takhle: Kdyby bylo na začátku roku US Open, asi se mi tam tolik chtít nebude. Ale jelikož Austrálie je země, kterou miluju a navíc se mi tam i dařilo, těším se. A vlastně i na přípravu. Nechci nic uspěchat. Myslím si, že jsem člověk, který pozná, kdy je čas odejít. A ten ještě nepřišel.
Co další možný svod jménem Tokio 2020?
Jo, je to velikánské lákadlo. Další země, kterou mám ráda, olympiáda… Ale to je až v červenci. Což je strašně daleko. Chci to dělat krůček po krůčku.
Víte, že byste případně musela zvažovat návrat do Fed Cupu?
Kdybych se rozhodla, že bych se chtěla zkusit na olympiádu kvalifikovat, potřeboval bych být nominovaná. Ale to jsou rozhodnutí, která ještě v hlavě moc nemám. Teď jsem se rozhodla, že dám Austrálii. A až pak budu řešit, jestli chci dát vůbec sama sobě šanci na Tokio.
Je listopad, ale abyste se už brzy zase začala připravovat. Stihnete si vůbec orazit?
Loni jsme ještě hrály finále Fed Cupu a ten rok byl strašně, ale strašně dlouhej! Měla jsem asi deset dní dovolenou a do toho už jsem dělala kondici... Teď si volno udělat musím. Tělo si potřebuje odpočinout a načerpat nějakou energii do dalšího tréninku.
