Pátý mečbol proměněn. „Odrfrkla jsem si,“ pravila Strýcová, která ve Fed Cupu po třinácti letech získala rozhodující bod v singlu.
„Pocit je to hrozně hezký,“ přikývla na tiskovce. „Ale o vítězství se zasloužil celý tým. Kája Plíšková vyhrála dvakrát. Prostě to jenom vyšlo na mě.“
Češky v Ostravě porazily Španělsko, postoupily do semifinále, ovládly sedmnácté z posledních osmnácti utkání.
Vážíte si toho, že jste po sobotní porážce s Muguruzaovou v neděli zvládla úkol dorazit sokyně?
Moc. Zápas byl hrozně moc těžký. Věděla jsem, že bude dlouhý. Hrajeme podobnými styly. Popravdě jsem nebyla úplně v suverénním rozpoložení. Pár gamů jsme se tahaly. Jeden trval skoro dvanáct minut, po něm jsem vedla 5:3, což mě nakoplo. Pak jsem se začala cítit fakt dobře.
Ve druhé sadě jste nechala Španělku dotáhnout z 5:2 na 5:4. Neproměnila jste čtyři mečboly. Jak obtížné bylo zlomit její odpor?
Do stavu 5:2 jsem vlastně neudělala chybu. Pak získala dva gamy, já šla na servis a opakovala jsem si, že jsem vlastně nic extra nezkazila. Snažila jsem se soustředit a připomínala si taktiku. Před posledním mečbolem jsem chtěla něco změnit. Zkusila jsem kraťas. Klaplo to. Odfrkla jsem si.
Co říkáte jasnému vítězství Plíškové nad Mugurzaovou? Hodně vám ulehčilo pozici?
Kája hrála bezchybně. Samozřejmě mi tím strašně moc pomohla. Za stavu 2:1 se nastupuje mnohem líp. Můžu se utěšovat: OK, když se nepodaří, máme ještě debla.
V sobotu na vás s Karolínou dolehl stres. Pocit odpovědnosti. V neděli už z vás tréma spadla?
Určitě to bylo lepší. Jak jsem v sobotu byla nervózní, ukazoval hned první set s Muguruzaovou, když jsem dostala kanára. I v neděli jsem byla napjatější. Ale už jsem měla za sebou zápas. Po Australian Open jsem totiž nehrála žádný turnaj. Čtrnáctidenní pauza je dlouhá.
Vyhrály jste sedmnácté z posledních osmnácti utkání. Uvědomujete si, co se vám ve Fed Cupu daří?
Ne, nedochází nám to vůbec. Všechno je tak strašně zrychlené. Hned večer letíme do Dauhá. Naše osobní kariéra jede zase nanovo. Ale je neuvěřitelné, když se zastavím a podívám se, co jsme dokázaly. Je třeba si to uvědomovat. Podobný tým neexistuje. Dokážeme se vždycky vyburcovat, zahrát super zápasy, diváci nás drží hrozně moc. Je super hrát pro ně a za ně. Jsou naší součástí.
Jak je pro vás důležité, že vás v Ostravě zblízka sledovali rodiče a přítel David?
Je to výjimečná věc. Oni se mnou na turnaje nejezdí, jen občas David, ale málo. Bylo hezké, že jsem je viděla za lavičkou. Že si to užívali. Aspoň naši vidí, že mě dali na správný sport.
Teď ještě není jasné, zda se v semifinále utkáte s Američankami nebo Němkami, které bojují na Havaji. Koho byste si vybrala?
Samozřejmě bych brala... Můžeme hrát doma?
Ne, v obou variantách nastoupíte v cizině.
Tak bych volila Německo. Je to blíž. Amerika vede, takže asi vyhraje. Ale do dubna je dost času, uvidíme, jak budeme tou dobou fit.
Co by pro vás znamenalo utkat se s týmem USA se sestrami Williamsovými v sestavě?
To by byla neskutečná výzva. Ale my máme výzvy rády a rády je překonáváme. Zase bychom do toho daly všechno.
Jak náročný je pro vás okamžitý přesun do turnajového kolotoče?
Je to někdy hektické. Celý týden ve Fed Cupu makáte, aby se vyhrálo. Pak je konec, podaří se to, ale já hned musím pádit dál. Žádné oslavy, nemůžu si ani v klidu sednout. Ale tak to je. Takový je náš život. Jsme kočovná rodina. Do Dauhá přiletím v pondělí v noci, v úterý hned hraju. Budu trošku rozsekaná, ale musím nějak zregenerovat a vyspat se v letadle, abych byla aspoň trochu čerstvá.
Co jste říkala na vzkaz od Petry Kvitové, který vám pořadatelé promítli na obrazovkách v aréně?
Bylo to překvapení, ale hodně milé. Pro ni musí být těžké, když nás může jenom sledovat. Ona je v tom úžasná. Hrály jsme taky pro Petru a myslely na ni.
