Málokdy se stane, že fotbalista dá dva góly, sotva párkrát kopne do míče. Právě to dokázal sparťan Miroslav Baranek, který se během úvodních devíti minut postaral o dvoubrankové vedení nad Teplicemi. "Je to moc příjemný pocit, tím spíš, když jsem v jarní lize poprvé nastoupil v základu. A hned tak báječný začátek," liboval si šestadvacetiletý záložník po výsledku 3:2 pro Spartu. "Ale klidně bych ty góly vyměnil za pohodovější vítězství, než se nakonec tak nadřít."
Co vás napadlo, když jste v deváté minutě zvýšil na 2:0?
Ze silného soupeře, který nás na podzim porazil, jsme měli určitý respekt. Proto jsem byl překvapený, jak snadnou záležitostí ten zápas bude. Jenže ve druhé půli jsme si to sami zkomplikovali.
Jak se mohlo stát, že po přestávce jste úplně vypadli z role a nechali soupeře vyrovnat?
Nejspíš jsme to podvědomě podcenili. Dlouho se hrálo ve středu hřiště. Zdálo se nám, že Teplice pomalu rezignují. Jenže první jejich gól je dostal do hry a my se najednou o výsledek začali bát.
Proč jste si nechali dát druhý gól, místo abyste odpověděli třetí brankou dřív než v posledních okamžicích zápasu?
Vždyť říkám, že jsme spíš znervózněli. Teprve když Teplice vyrovnaly, nezbývalo než pustit se do toho vabank.
Co vám blesklo hlavou, když za stavu 2:2 šli dva tepličtí hráči na osamoceného brankáře Blažka?
Že je to všechno v háji. Jak tenhle zápas, tak nejspíš i titul. Jenže Jarda Blažek nezazmatkoval a svým klidem nás podržel. Jak šel Fousek s míčem pořád dál a dál, tušil jsem, že to dobře dopadne. Po jeho střele do břevna jsem si pořádně vydechl.
Věřil jste při závěrečném zdrcujícím tlaku ve vítězství?
Samozřejmě. Fukalova tyč sice byla na zbláznění, ale věřil jsem hlavně jemu. Bylo vidět, jak strašně chce, jak se po tom vítězném gólu žene jako chrt. A nakonec ho taky dal.
Co vás napadlo, když jste v deváté minutě zvýšil na 2:0?
Ze silného soupeře, který nás na podzim porazil, jsme měli určitý respekt. Proto jsem byl překvapený, jak snadnou záležitostí ten zápas bude. Jenže ve druhé půli jsme si to sami zkomplikovali.
Jak se mohlo stát, že po přestávce jste úplně vypadli z role a nechali soupeře vyrovnat?
Nejspíš jsme to podvědomě podcenili. Dlouho se hrálo ve středu hřiště. Zdálo se nám, že Teplice pomalu rezignují. Jenže první jejich gól je dostal do hry a my se najednou o výsledek začali bát.
Proč jste si nechali dát druhý gól, místo abyste odpověděli třetí brankou dřív než v posledních okamžicích zápasu?
Vždyť říkám, že jsme spíš znervózněli. Teprve když Teplice vyrovnaly, nezbývalo než pustit se do toho vabank.
Co vám blesklo hlavou, když za stavu 2:2 šli dva tepličtí hráči na osamoceného brankáře Blažka?
Že je to všechno v háji. Jak tenhle zápas, tak nejspíš i titul. Jenže Jarda Blažek nezazmatkoval a svým klidem nás podržel. Jak šel Fousek s míčem pořád dál a dál, tušil jsem, že to dobře dopadne. Po jeho střele do břevna jsem si pořádně vydechl.
Věřil jste při závěrečném zdrcujícím tlaku ve vítězství?
Samozřejmě. Fukalova tyč sice byla na zbláznění, ale věřil jsem hlavně jemu. Bylo vidět, jak strašně chce, jak se po tom vítězném gólu žene jako chrt. A nakonec ho taky dal.
