Když vítězný Rus Uchov i napotřetí shodil laťku ve výšce 244 centimetrů, objal se s Bábou, poplácali se po zádech. "On byl můj favorit," přiznal pak český čahoun.
Je tak dobrý?
On je úplně jiná úroveň, obdivuju ho a už před závodem jsem věděl, že výsledek nemůže být jiný.
Jenže on ze začátku nebyl vůbec jistý. Věřil jste si na něj?
To nebyl. Ale já vím, jaký je. Je schopný vynechat 227, pak shodit a dát 236, je to halový démon. Snažil jsem se na jeho pokusy ani nedívat, abych se neznervózňoval. Měl takovou formu, že byl schopný skočit rekord.
Ale ani vy nemůžete být zklamaný.
Jo, pro mě je i druhé místo malé vítězství. Navíc Uchov s Šustovem jsou nejlepší dvojka na světě, takže tady to nebyla jen nějaká Evropa, ale pořádný závod.
Druhá medaile pro Česko: Bába si vyskákal stříbro |
S medailí už můžete říct, že se vyplatilo být trpělivý, že?
Mnoho lidí nevěřilo, že ještě někdy dokážu skákat vysoko. Jsem rád, že jsem nakonec dokázal opak. Ty roky dřiny za to stály. Chtěl jsem zlato, snažil jsem se, co to šlo, ale Uchova v hale asi není možné porazit.
Skok na 236 centimetrech přesto vypadal dobře.
Nebyl to nejhorší pokus, asi bych to dneska skočil. Ale nic by to stejně neřešilo.
Cítil jste, že to bude dobrý závod?
Tušení jsem měl, protože na tréninku před odletem jsem si skočil 230, což byl tréninkový osobák. O tři centimetry. Docela mi to šlo, forma šla nahoru.
Čím se tohle dlouhé medailové čekání prolomilo?
Zůstal jsem zdravý celou halovou sezonu, potkala mě jen jedna viróza, která mě paradoxně nakopla. Po Hustopečích, kdy jsem onemocněl a čtyři dny jsem ležel, jsem se cítil mnohem líp. Tělo si odpočinulo, zregenerovalo z přípravy. Předtím jsem byl zatažený, pak už to šlo tak nějak samo. Nejlepší formu jsme naplánovali na dnešek a ono to vyšlo.
Jaroslav Bába si v Paříži vyskákal stříbrnou medaili na halovém mistrovství Evropy.
