V horní řadě tribuny poskakuje skupina mladíků s ručně napsanými plakáty. "Jsme Noleho fanoušci z Libye."
Za domácí lavičkou se objevuje velký transparent: "Děkujeme za radost a naději pro Srbsko."
Jinde zase chlapíci v bílých teplákových soupravách čtou na vlajkách za svými zády seznam českých měst a obcí: Milevsko, Struhařov, Hukvaldy, Loštice, Prostějov...
Pak halou zaburácí hymna Eye of the Tiger, to když Berdych a spol. přicházejí na scénu. Domácí žene emotivní Carmina Burana. V rachotu, který vyvolá první krok Novak Djokoviče, není slyšet slova.
Z chodeb proniká na tribuny lehký závan cigaretového dýmu. Halas utichá s prvním míčkem. Jenže pak zase ožije.
Druhé podání Radka Štěpánka, toť signál pro Srby. Jeden výkřik tu, další tam. "Ticho, prosím," zklidňuje je sudí Enric Molina.
Srbská pamět je však příliš krátká. Stejná situace za pár minut, stejné "blekotání čerta" z hlediště. Štěpánek si míček hlavičkou sklepne k noze.
Djokovičova přítelkyně Jelena Rističová vedle lavičky ťuká do mobilu, Štěpánka ženou z tribuny rodiče i judista Lukáš Krpálek. Český hrdina loňského finále sníží v prvním setu z 2:5 na 4:5, za což z hlediště slyší z hlediště drsné: "Brzdi, Radek, brzdi!"
Kapitán Vladimír Šafařík 35letého veterána hecuje. Za stavu 4:5 a 0:30 a přichází... Druhý servis Štěpánka a srbský výkřik z publika s pořadovým číslem milion.
Šafařík vystřelí k umpiru, rozhodí ruce. Molina se otočí na místního hlasatele. Ten srbsky oznamuje: "Nesportovní chování diváků může přinést trestný bod tomu či onomu týmu."
Z umpiru se vzápětí ozve: Štěpánek, první servis. Publikum zmlkne. Žádný protest. Razantně (na chvíli) utichlo srbské peklo.
