"Pro mě bylo hlavní zajistit si limit," připomíná, že v pražském Edenu bojoval především o účast na letošním juniorském mistrovství světa v americkém Eugene. "Po prvním dnu už jsem si říkal, že by bylo divné, kdyby rekord nebyl. Byl jsem hlavně zvědavý, jestli padne osmitisícovka," popisuje.
A i to nakonec vyšlo. "Když šlo osm tisíc bodů bez ladění formy, tak by mohlo být ještě zajímavé, co ze sebe dokážu vyždímnout," usmívá se. Rezervy by se našly. "Na dálce mám skočeno o 40 centimetrů víc, což je rozdíl přes sto bodů. Na disku umím hodit o pět metrů dál a na překážkách mám o půl sekundy lepší čas," vyjmenovává. "Ale jde o to, že vždycky je něco, co se nepovede. Navíc teď nejsem v úplně ideální formě," uvědomuje si.
Na světovém šampionátu v USA (22. - 27. července) by už měl být v jiné pozici. I díky svému výkonu bude v roli jednoho z hlavních favoritů. "Nechci to zakřiknout, ale... Je tam jeden Rus, který loni udělal těsně pod osm tisíc bodů. Letos ještě nezávodil, tak nevím, jak na tom je. Ale pokud se výrazně nezlepší, tak to bude hodně zajímavý souboj," těší se.
"Jinak, pokud něco výrazně nepokazím, není nikdo, kdo by mě mohl ohrozit," uvědomuje si Sýkora. "Osm tisíc bodů udělá většinou jeden člověk. Nebo nikdo."
Kromě soupeřů bude muset zvládnout ještě jeden náročný boj: s vlastní hlavou. "V žácích i v dorostu jsem býval dost nervózní. Před závody jsem hodně přemýšlel, furt jsem si počítal body, kolik jich bude za deště, kolik za slunka," vzpomíná.
Teď už si ale svůj klid prý dokáže pohlídat. "Teď už vím, že je lepší myslet na něco jiného, třeba se podívat na film," prozrazuje. "Pak přijdu na stadion a najednou se dokážu v pohodě soustředit. Před startem se samozřejmě trochu klepu, ale to je asi správné. Lhostejnost by byla špatná."
Ke klidu Sýkorovi pomáhá i absence jeho nejbližších. "Na závodech se vždy uzavřu do sebe. Někdo si pak třeba myslí, že jsem namyšlený, ale já se spíš snažím vnímat jen svou dráhu, nenechat se nikým rozhodit," upřesnil.
To, že s atletikou začal poměrně v pozdním věku, až ve čtrnácti letech, Sýkora jako nevýhodu nevnímá. "Je otázka, jestli někoho, kdo s ní začne v deseti letech, bude později ještě bavit. Aby ji nebral už jen jako nějakou povinnost," přemítá. "Já si třeba atletiku vybral kvůli možnosti získávat medaile."
A proč se rozhodl právě pro víceboj? "Protože u něj na číslech jasně vidím, že se zlepšuju. To bych třeba ve fotbale tak úplně jednoznačně nepoznal," přemítá.
Ke kolektivním sportům přitom neměl daleko. "Hrál jsem chvíli baseball. Ale to se trenér naštval, že mě nebude trénovat, když pak místo na krajský přebor ve víceboji jedu na zápas," popisuje s úsměvem. "Tak jsem si jednou řekl: Vždyť ty bys ve víceboji mohl mít větší úspěch než v baseballu. Přestaň si vymýšlet a věnuj se jenom atletice."
Pokud by vás zajímal Sýkorův vzor, konkrétní odpovědi byste se nedočkali. "Od každého si beru něco. Když mě třeba Tomáš Dvořák, který hodil koulí 17 metrů, učí právě kouli, jsem hodně rád. Ale jinak chci být Sýkora, nechci být nikdo jiný," má jasno.
Stejně jako o svém cíli: dostat se do světové špičky. "Nedělal bych něco, co nemá smysl. Investuju do atletiky čas i peníze a chci, aby se mi to vrátilo. Snažím se dělat vše pro to, aby moje výkony byly nahoře," tvrdí.
