Skvělý překážkář a halový evropský šampion z roku 2011 si přitom nedávno pochvaloval, jak se po vleklém boji s poraněnou achilovkou konečně vrátil „starej Peťan“ a těšil se na březnové mistrovství světa pod střechou. „Na jednu stranu je to veliká škoda, protože brácha mohl mít výbornou sezonu. Když jsem ho viděl letos běhat, vypadal skvěle. Jenže na druhou je asi rozumné neriskovat zdraví,“ povzdechne si nad bratrovým trápením Aleš Svoboda.
Sám ovšem prochází podobným martyriem. Zlatý sedmiboj v pražské Stromovce dokončil minulý víkend dokonce s dvojitými obtížemi. „První den jsem si při poslední disciplíně – výšce – zranil koleno, které mě zlobilo už rok předtím. A další problém nastal druhý den po překážkách, kde jsem si natáhl stehenní sval,“ přibližuje, jaké trable ho potkaly. „Ale tohle je jediné, co mě mohlo mrzet, protože s výkonem jsem byl spokojený na sto procent,“ pochvaluje si domácí titul.
Aleš Svoboda
Svůj další halový program však musel v týdnu kvůli přetrvávajícím zdravotním obtížím definitivně zrušit. „Teď je mojí prioritou vyléčit koleno. Dávám mu klid a zároveň si zjišťuju, kde by mi udělali pořádné vyšetření. Pak uvidím, co se s tím dá přesně dělat. Bolest je sice každým dnem menší, ale místo halových závodů už se zaměřím na přípravu na léto,“ hlásí sedmnáctiletý atlet.
Třebíčský Spartak v něm má další velkou naději – vždyť i sedmibojařským triumfem se zařadil do vybrané společnosti oddílových hvězd. Stejnou zlatou medaili si totiž v minulosti pověsili na krk také jeho bratr (2002), současný klubový trenér Jiří Kliner (2003) a juniorský mistr světa v desetiboji z předloňského roku Jiří Sýkora (2013 a 2014). Výkonem 5 389 bodů navíc Aleš Svoboda zaostal jen za posledně jmenovaným. „Na porovnání v dlouhodobých tabulkách jsem koukal a udělalo mi radost, že jsem překonal i Peťana. A že jsem taky před jmény, jako je Tomáš Dvořák nebo Adam Sebastian Helcelet,“ doplňuje.
Vydařený šampionát ovšem považuje pouze za začátek příběhu. „Pořád mám v každé disciplíně veliké rezervy,“ je přesvědčen všestranný atlet, jenž má za velký vzor právě svého o čtrnáct let staršího sourozence. „Vždycky jsem bral jeho výkony jako velký stín, který nemůžu nikdy v životě překročit. Ale postupem času jsem se jim začal přibližovat. A teď je motivace zdolávat bratrovy osobní rekordy obrovská,“ přiznává.
