„Byl bych rád i za náhradníka, ale bohužel vstupní limit mi chyběl, takže to takhle dopadlo, ani v tomto případě nejde udělat výjimku,“ uvedl čtyřiadvacetiletý atlet, který stále závodí za mateřský Sokol Hradec Králové, ale trénuje v pražském Olympu.
Mistrovský titul jste obhájil, ale k limitu vám chybělo něco přes půl vteřiny. Hodně to mrzí?
Mrzí, ale na druhou stranu já jsem snad ani nemohl počítat s tím, že se na Evropu dostanu. V lednu jsem měl poměrně dlouhý výpadek kvůli zánětu průdušek, což celou halovou sezonu poznamenalo.
Titul se vám ale získat podařilo.
To jsem rád, i když jsem šampionát zkusil spíše na riziko, nic extra jsem od něj nečekal. Potěšilo mě ale, že se moje výkony zvedaly. Kdyby se podařila Evropa, zase to mohlo být o kousek lepší. Na nominaci pro individuální závod jsem ani nepomýšlel, i místo náhradníka pro mě bylo milým překvapením.
O vrchol halové sezony jste přišel, co vás čeká dál?
Teď už to bude příprava na letní sezonu, s halovou jsem skončil.
Na co se soustředíte? Loni jste byl členem štafety na 4 x 400 metrů, která skončila na evropském šampionátu čtvrtá, letos je mistrovství světa...
To je pravda, ale já beru zatím jako hlavní vrchol letní sezony srpnovou univerziádu, která bude v Taipei.
A světový šampionát?
Je ve hře, ale uvidí se v příštích týdnech. Na konci dubna se na Bahamách běží Světový pohár štafet, kde bude naše štafeta startovat a kde se pokusí zaběhnout čas, kterým by se kvalifikovala na mistrovství světa. Nominace na Bahamy bude známa 27. března, kdy se dozvíme, kdo pojede.
Loni jste na mistrovství Evropy byli v podobné pozici, o kvalifikaci na olympiádu v Riu jste bojovali na evropském šampionátu, skončili jste čtvrtí, ale tehdy těsně za časem, který byste do Ria potřebovali. Už přebolelo, že vám olympiáda unikla?
Přebolelo to tehdy docela rychle, protože i kdybychom na evropském šampionátu zaběhli český rekord, který jsme potřebovali, tak by nám to nestačilo. Ještě po mistrovství Evropy se totiž některé štafety zlepšily, takže by nám to stejně nestačilo. A pak by zklamání bylo možná ještě větší.
V loňském roce jste si zlepšil osobní rekord, jak jste na tom před letošní sezonou?
Loni se to povedlo, ale po halové sezoně jsem věřil, že to bude ještě lepší. Bohužel mi to venku zase nešlo tak, jak jsem si představoval. Když by letos všechno vyšlo, rád bych se svým časem dostal pod 46 vteřin. Aby se to podařilo, musí se k tomu sejít víc věcí, formou počínaje a třeba počasím konče.
